Nejkrásnější svátky roku jsou za námi

Není to tak dlouho, co jsem fotila na blog přípravu adventních věnců a nyní jsou Vánoce za námi a chystáme se na mnohdy bujaré oslavy příchodu nového roku. Uteklo to strašně moc rychle. Advent a vánoční svátky jsou krásný čas plný setkávání s našimi nejbližšími a s přáteli. Akorát ten prosinec uteče, ani nevíme jak. Celý prosinec se těšíme, především děti, na Štedrý den, který je pak mrknutím oka pryč. Všechny ty přípravy - pečení cukroví, výzdoba našich domovů, vybírání dárečků bývají většinou velmi hektické. Každý rok si říkám, že bych chtěla ten advent prožít v klidu, ale každý rok to dopadne stejně a to hektické šílenství mě stejně pohltí. Protože Štědrý den je opravdu velký svátek pro většinu z nás, chceme mít vše dokonalé. Většinou chceme mít připravenou spoustu dobrot, abychom mohli pohostit své nejbližší - rodinu a přátele - a pak všechny ty dobroty ani nestíháme sníst. Někdy si říkám, že bych chtěla být znovu dítětem a prožívat a vnímat Vánoce očima dětí.

Letošní Vánoce byly pro naší malou Klárku již druhé. Vloni ale celý ten vánoční shon jako tříměsíční miminko příliš nevnímala. Letos už to bylo jiné. Bylo úžasné vidět ta rozzářená očička, když zazvonil zvoneček, přišla do obýváku a koukala na rozsvícený stromeček, pod kterým ležela spousta dárků od Ježíška. Svoje dárečky si sama rozbalila, zvědavě z nich trhala papír a byla v sedmém nebi. Úplně zapomněla na to, že už je čas pro ulehnutí do postýlky. Většinou bývá večer unavená, ale na Štědrý den byla únava tatam :-) Myslím, že si letošní Vánoce opravdu užila a tak to má být. A pro nás dospělé je pak největším dárečkem vidět právě tu radost a nadšení našich dětiček :-)

Klárka dokonce ochutnala i kapra. Na našem štědrovečerním stole totiž nesmí chybět kapří polévka, smažené kapří řízky a bramborový salát. Někdo kapra na Vánoce nerad, ale u nás je tradičním pokrmem. A kapří polévku přímo miluju. Převzala jsem tradici po babičce, která ji pro nás vždy připravovala. Vzhledem ke svému věku už ji sama nezvládne a tak jsem převzala žezlo. Je to sice práce na půl dne, ale výsledek stojí za to a navíc ji vždy připravuji s láskou. 

Pro inspiraci přidávám svůj návod na naši "pravou" kapří polévku:

Asistuji už při kuchání kaprů, abych si do polévky vybrala vše co potřebuji, a aby nic nepřišlo nazmar. Při kuchání si hlavně dávejte poroz na žluč. Pokud ji proříznete, většinou můžete všechno maso vyhodit protože rychle nasákne hořkou pachuť žluče. A teď už samotný postup: kapří hlavy a ploutve, na kterých jsou nějaké kousky masa dám vařit do velkého kastrolu, přidám jednu menší cibuli, 4 mrkve, kousek celeru a 1 lžíci soli. Do menšího kastrolu dám vařit všechny měkké vnitřnosti s jednou lžičkou soli. Nechám si však stranou trochu jiker nebo mlíčí, podle toho, čeho má kapr více. Oboje se vaří cca 1 hodinu. Mezitím si zpěním na másle půlku velké cibule nebo jednu menší nakrájenou nadrobno a dozlatova na ní osmahnu odebrané jikry nebo mlíčí. Takto připravené je pak na závěr vmíchám do polévky. Když se maso uvaří, sliju oba vývary do velkého polévkového hrnce, přidám rozmačkanou zeleninu a maso nakrájené na kousky. Důkladně obrat všechno maso z kapřích hlav a ploutví je docela piplačka a zabere to poměrně dost času. Nicméně by byla škoda jej vyhodit. Na kousky pokrájím i uvařené vnitřnosti, přidám osmažené jikry nebo mlíčí, dochutím a zahustím jíškou. Jíšku připravím tak, že rozpustím kousek másla a osmažím v něm dozlatova 3-5 lžic hrubé mouky. Hotovou jíšku pak přes cedník vmíchám do polévky a nechám ještě chvilku povařit.

Nevím jak u Vás, ale u nás jsou Vánoce svátky obžérství. Na první a druhý svátek vánoční pak na našem stole nesmí chybět pečená kachna a husa s knedlíky a se zelím. A aby nebyly Vánoce jen o tom jídle, tak je fajn vyrazit po obědě i na "zdravotní" procházku. Pro nás újezdské, bývá častým cílem třeba rozhledna na Chlumu (416 m.n.m.). 

Rohledna byla na Chlumu dokončena v létě roku 1929 a stala se vyhledávaným turistickým cílem. Na kopci ji nachal vybudovat Svaz československých dělnických turistů spolu s turistickou chatou. V chatě bylo možné přespat v ubytovně a občerstvit se v místním hostinci. Hostinec zde fungoval ještě když jsem byla malá. Pamatuji si, jak jsme na jaře chodívali na pochod na Perníkovou chaloupku na Chlum, kde byla pro děti připravená nejen perníková chaloupka, ale i různé soutěže. U chaloupky byla samozřejmě i ježibaba a ta dětem za odměnu, že se vydaly na pochod, dovolila uloupnout si z chaloupky perníček.
V kopci pod rozhlednou býval dokonce vybudovaný i skokanský můstek a sáňkařská dráha, kde se sklákalo na lyžích a jezdilo na saních až do roku 1951. V dobách, kdy ještě byly bílé Vánoce, byl  Chlum takovým "lyžařským střediskem" pro obyvatele Plzně a okolí. Během okupace se na rozhledně vystřídalo několik provozovatelů, ale časem zůstala turistická chata i rozhledna opuštěné a pomalu chátraly. Roku 1996 koupil pozemek s rozhlednou soukromý majitel, který pak roku 1999 nechal chatu zbourat a na místě zůstala jen rozhledna. Roku 2001 se rozhledna stala památkově chráněným objektem a v dubnu 2002 byla o víkendech znovu zpřístupněna turistům. Provoz rozhledny dnes zajišťuje KČT Plzeň. 

Ale protože jsem si letos procházek na Chlum a kolem Chlumu užila s Klárkou v kočárku až dost, tak jsme udělali změnu a vydali se na sváteční procházku o kousek dál - na Vršíček u Litohlav. 

Vršíček je zalesněný kopec vzdálený cca 1km od obce Litohlavy. Na jeho vrcholu (462 m.n.m.) stojí poutní kostel Navštívení Panny Marie. Vršíček je jediným rokycanským poutním místem v Plzeňské diecézi. Právě v zimě, kdy stromy shodí svůj listnatý háv je z vrcholku od kaple nádherný výhled do kraje. Plzeň a Rokycany odtud máte jako na dlani.
To bylo pár tipů na výlet, který hravě zvládnou i ti nejmenší :-)

Hořčice setá

Hořčice setá je jednoletá bylina, která je příbuzná řepce olejce a pěstuje se i u nás v České republice. Hořčice se pěstuje především pro hořčičné semínko, které je jako koření využívané už od starověku. Celé semínko se používá při konzervaci zeleniny (okurek, červené řepy, zelí), hub, a ryb. Mleté semínko pak využijete do směsí, kořeněných vín apod. 

obr. zdroj: Wikipedie

Z hořčičného semínka se lisuje i výborný olej. Mám doma hořčičný Dědolej s tymiánem lisovaný za studena. Nádherně voní a výborně se hodí například k marinování masa. Já si připravila marinádu z hořčičného oleje, medu a citronu. Naložila jsem do ní kuřecí stehna a byla výborná.

Domácí hořčice
Budete potřebovat 100g hořčičného semínka žlutého, 150 ml jablečného octa, 150 ml bílého vína, dvě lžičky mořské soli a pár snítek estragonu.
Ve skleněné míse smíchejte hořčičné semínko, ocet, víno a dvě zarovnané lžičky soli. Překryjte potravinovou folii a nechte směs po tři dny zrát v lednočce. Po třech dnech přidejte estragon a směs rozmixujte do hladka. Pro získání požadované konzistence můžete přidat trochu převařené vody. Hotovou hořčici nalijte do vyvařených sklenic a uskladněte v ledničce. Hotová hořčuce je chuťově velmi výrazná a "řízná". Chutí připomínu Dijonskou hořčici a výborně se hodí například k ovaru.

Nové pojmy v gastronomii

Poslední dobou jsem začala ve svých oblíbených lifestylových a gurmánských časopisech vídat nové pojmy - "čatní" a "smoothie". Pocitově jsem vytušila hned, co tyto pojmy znamenají, česky bych je označila jako omáčky k dochucení pokrmů a zdravé koktejly z ovoce a zeleniny. Pojďme se podívat, co nám o těchto pojmech poví Wikipedie:

Čatní (anglicky chutney) je tradiční pochutina indické kuchyně, dochucující základní jídlo. Ostré čatní dobře doplňuje fádní pokrm a jasnou barvou zdobí stůl. Čatní je souhrnný název pro mnoho druhů hustých omáček, připravovaných z ovoce, zeleniny, rozinek, česneku, cibule, hořčice, octa a mnoha dalších přísad. Používá se k dochucení jídel z masa i vegetariánských. Má široké spektrum chutí od ostré, pikantní, po lahodnou, více sladkou. 

Smoothie je mixovaný ovocný či zeleninový nápoj, nebo kombinace obojího, zpravidla bez přídavků cukru a konzervantů. 

Pár slov o smoothie si nechám na později. Na jaře si chci konečně na vlastní kůži vyzkoušet detoxikační program, který je založený právě na konzumaci zelených koktejlů - smoothies. Ráda bych pak napsala pár řádek o vlastních zkušenostech s detoxikací organismu. Proto se teď pojďme věnovat druhé pochutině - čatní: 

V pátek jsem si koupila nové vydání mého oblíbeného časopisu Venkov & styl, ve kterém mne zaujal recept na mangové čatní s chilli a zázvorem. Recept jsem musela hned vyzkoušet. Díky tomu, že se toto čatní skládá z "měkkých surovin", tak nebyla jeho příprava nijak časově náročná a za půl hodinky jsem již hotovou směs plnila do sklenic. V časopise toto čatní doporučují především ke křupavému pečivu a zrajícím sýrům. My ho však vyzkoušeli i k hovězímu masu a bylo to také výborné. 

Mangové čatní s chilli a zázvorem

budete potřebovat: 1 zralé mango, 1 pomeranč, 25g másla, šťávu z 1/2 citronu, 2 lžíce vinného octa, 3 lžíce medu, špetku soli, špetku muškátového oříšku, trochu strouhaného zázvoru a 1 lžíci asijské chilli omáčky (pokud máte rádi ostré, můžete dát lžíce dvě)

Oloupejte mango a pomeranč a pokrájejte je na malé kousky, poduste na másle, přidejte citronovou šťávu, vinný ocet, med a sůl a nechte na mírném ohni probublávat, dokud se nevytvoří hustší směs džemové konzistence. Nakonec přidejte nastrouhaný zázvor, muškátový oříšek, chilli omáčku a promíchejte. Ještě horkou směs plňte do vyvařených sklenic se šroubovacím uzávěrem, dobře uzavřete a nechte vystydnout dnem vzhůru. Hotové čatní pak uskladnětě v chladnu.  

Mezi čatní bych ráda zařadila i recept na olivovou pastu, který znám již z doby, než jsem zjistila, že nějaký pojem "čatní" vůbec existuje. Recept jsem si přivezla z Řecka z ostrova Korfu. Olivovou pastu využijete buď jako pomazánku na opečenou bagetku, jako pesto na těstoviny, nebo ji můžete použít i jako čatní omáčku k dochucení pokrmů. Výborně se hodí především k sýrovým pokrmům.

Olivová pasta 

budete potřebovat: 1 hrnek nakládaných a vypeckovaných černých nebo zelených oliv, 3 ančovičky, 2 lžičky kaparů, 2 stroužky česneku, olivový olej

Všechny ingredience dejte do mixéru, přilijte trochu olivového oleje a rozmixujte do hladka. Postupně přidávejte olivový olej a mixujte, dokud nevytvoříte krémovitou hmotu. Tím získáte základní olivovou pastu, kterou můžete dochutit třeba petrželkou, bazalkou, provensálskými bylinkami, citronovu štávou, nebo i mletými oříšky. Já osobně do olivové pasty přidávám petrželku a mleté vlašské ořechy.

Perníčky

Tak jsem doma právě zahájila vánoční pečení a začala jsem svými oblíbenými perníčky. Kdo je také rádi pečete, tak jistě víte, že existuje řada receptů a každý má buď ten svůj osvědčený a nebo stále hledá ten pravý recept. I já mám ve svém receptáři hned asi osm různých receptů na vánoční perníčky. Všechny recepty jsou vlastně podobné, jen se v nich trochu liší poměry použitého tuku, medu a množství vajec. Všeobecně se většinou perníčky pečou mezi prvními druhy vánočního cukroví, protože potřebují ještě nějaký čas, aby do vánoc změkly. I já jsem vyzkoušela řadu receptů, z nichž některé jsem si schovala ve své sbírce. Dělala jsem například perníčky s  karamelem, kdy však bylo potřeba připravit těsto cca 8 týdnů před vánoci, protože těsto musí nejprve 4 týdny odpočívat v ledničce, pak se perníčky upěčou a na zbylé 4 týdny se uloží do chladu, aby změkly. Pak jsem zkoušela recept na perníčky, které měly být měkké hned, nicméně se nezdařilo a vůbec nezměkly. Dlouho jsem hledala ten pravý recept, a když už jsem ten svůj pravý osvědčený konečně našla, tak bych se s Vámi o něj ráda podělila. Většinou začínám s pečením před Mikulášem, tak jako dnes. A tady je recept:

Na těsto budete potřebovat:
400g hladké mouky, 150g moučkového cukru, 3 lžíce medu, 100g měkké hery, 3 vejce, 1 lžíce perníkového koření, 1 lžička jedlé sody

Všechny ingredience smíchejte a vypracujte v hladké a tuhé těsto. Připravené těsto zabalte do potravinové folie a nejlépe přes noc nechte odpočívat v ledničce. Druhý den vyválejte těsto na 3 - 4 mm silnou placku a vykrajujte jednotlivé perníčky. Perníčky pokládejte na plech vyložený pečícím papírem a pečte na 180°C cca 10 minut.
Pak už jen stačí z jednoho bílku, 130g moučkového cukru a pár kapek citronové šťávy vyšlehat polevu a perníčky ozdobit.

Vánoční dekorace

Tak co, už máte doma kompletní vánoční výzdobu? Já téměř ano, ale stále ještě dolaďuji detaily a vymýšlím nové dekorace. Co se barev týče, tak u nás doma volíme každý rok klasiku - červená, zelená a bílá. Osobně mám moc ráda takový ten pravý staročeský stomeček ozdobený červenými mašličkami a slaměnnými ozdobami. 

V jednom ze článků o Beskydech jsem psala o rožnovské svíčkárně Unipar, kde jsem byla na exkurzi. Velmi mne tehdy překvapila informace, že si i svíčkárny s dvouletým předstihem kupují informace, jaké budou na dané Vánoce barvené trendy. Přivezla jsem si domů i jednu vánoční svíčku ledově modré barvy, která bude trendy o vánocích 2017. Nechám se překvapit :-) Musím se ale přiznat, že vánoční barvené trendy příliš nesleduji, protože červeno bílo zelená klasika je prostě nejkrásnější. Asi dva roky zpátky byla o vánocích v módě fialová barva, kterou mám sice moc ráda, ale k vánocům mi prostě moc nesedí.
Ale teď už k těm dekoracím. Výzdoba oken musí být u nás každý rok. Světlíčka v oknech jsou běžné asi všude a stejně tak na procházce i hodně vídám okna vyzdobená vánočním sněhem. Vánoční sníh ve spreji koupíte v hobby marketu za cca 50Kč. Pak už jen stačí vystříhat z papíru šablony a vánoční sníh skrz ně nastříkat na okno. Tato výzdoba mívá velký úspěch u dětí :-) Mně se použití vánočního sněhu osvědčilo daleko více, než lepit do oken vystřihovánky z papírů. Klasickým lepidlem totiž na okně příliš nedrží, a když jsem je přilpila izolepou, tak jsem pak zase měla problém obtisk izolepy smýt z okna. Kdežto obrázek nastříkaný vánočním sněhem stačí jen setřít z okna vlhkým hadříkem. Okenní závěsy pak může ozdobit třeba řetěz z pedigových hvězdiček.

Od oken se přesunu k výzdobě interiéru. Mám moc ráda vůni čerstvého jehličí, proto vždy po bytě rozestavím vázy s čerstvími větvemi jehličnanů a ozdobím je.

Při výrobě adventních věnců jsem se vrhla i do výroby koule z ořechových skořápek. Polystyrenovou kouli jsem koupila v hobby marketu a pak už jsem na ní jen pomocí tavné pistole lepila skořápky a badyánové hvězdičky. Pokud si tuto dekoraci zavěsíte někam k teplu, třeba k topení, tak bude i krásně vonět

S dětmi si můžete vyrobit i voňavé jablíčko nebo pomeranč. Děti tím na chvilku zabavíte a ještě jim uděláte velkou radost, když si jejich výtvor vystavíte třeba v obýváku, kde bude krásně vonět. Stačí do jablíčka nebo pomeranče napíchat voňavý hřebíček a dekorace je hotová.

Jistě mi dáte za pravdu, že k vánocům patří svíčky, svícny, lucerny... Zkrátka cokoliv, co hezky svítí a zpříjemní atmosféru.

A ještě přidám jedno foto. Vloni jsem totiž v jednom mém oblíbeném časopise objevila nápad na ručně šité ozdoby z dekoračního filcu a tak jsem si jich také hned pár ušila. Je to vlastně úplně jednoduché a byly poměrně i rychle hotové.

Začíná vánoční čas...  :-)

Tak dnes máme první adventní neděli. Máte už zapálenou první svíčku na adventním věnci? My ano, dnes v podvečer jsme ji zapalovali s naší malou Klárkou. Každoročně si vyrábím adventní věnec sama, a ráda bych se s Vámi o své tvoření podělila. 

Co je na výrobu věnců potřeba? Stačí koupit korpusy na věnce - buď polystyrenové, nebo slaměnné - seženete je v každém hobbymarketu. Pak budete potřebovat nastříhané větvičky (já vždy ostříhám větvičky z našich tújí, ale vhodné jsou i větve tisu nebo jedle), adventní svíčky a cokoliv na ozdobení - mašličky, kaštany, ořechové skořápky, špunty od vína, vánoční ozdoby, skořicovou kůru, badyánové hvězdičky, usušené plátky citrusů apod. Fantazii se meze nekladou. Dále budete potřebovat dostatečně dlouhé hřebíky na připevnění svíček, vázací drát a tavnou pistoli. Pokud máte vše připravené, tak můžeme začít. Do korpusu si zapíchejte hřebíky, na které se pak napíchnou svíčky. Buď je můžete rozložit rovnoměrně jako já, nebo je dát všechny vedle sebe - opět záleží na Vás. 

Na takto připarvené korpusy pak pomocí vázacího drátu připevňujte nastříhané větve tak, aby zakryly korpus ze všech stran. 

Na připravené hřebíky napíchněte adventní svíčky. Já je radši ještě přilepím i tavnou pistolí, aby na věnci dobře držely. A pak už jen stačí věnce ozdobit. Jednotlivé ozdoby lepte tavnou pistolí přímo na větve a vždy je hezky přitiskněte. A tady už jsou hotové výtvory... 

A protože je dnes ta první adventní neděle, tak rovnou přidávám i fotku s první zapálenou svíčkou:

A proč se vlastně dělají adventní věnce a každou neděli se zapaluje jedna svíčka? Adventní věnec jednoduše slouží k odpočítávání 4 týdnů adventu. Dříve byly klasické adventní věnce zavěšované na stuhách od stropu, dnes je však nahradily věnce, které se aranžují na sváteční stůl. 

Tradice adventního věnce byla pravděpodobně založena v 19. století v Hamburku německým protestantským teologem Johannem Hinrichem Wichernem, který založil v Hamburku školu pro chudé děti. Ty se ho v předvánočním čase každodenně natěšeně ptaly, kdy už budou Vánoce. Proto roku 1839 vyrobil předchůdce dnešních adventních věnců ze starého dřevěného kola, na které umístil 19 malých červených svíček a 4 bílé svíce a kolo ozdobil jedlovými větvičkami. Každý den se pak zapalovala jedna svíčka - v něděli bílá a v ostatní dny malá červená. Děti tak měli přehled, jak dny do štědrého dne ubíhají. 

Svařené víno a ovocné punče

Nastal zimní čas a každý z nás přijde občas domů pořádně promrzlý a potřebuje se zahřát. Proto přidávám několik vyzkoušených tipů, jak připravit nápoje, které Vás zahřejí a příjemně naladí. 

Pomerančový nebo brusinkový punč

Krátce svaříme bílé nebo červené víno s pomerančovým nebo brusinkovým džusem v poměru 1:1 a s voňavým kořením - badyánem, skořicí a hřebíčkem. Pro dochucení můžeme přidat i trochu rumu, podle chuti osladit a ozdobit plátky pomeranče. Z vlastní zkušenosti vím, že hodně záleží na kvalitě použitého džusu a vína. Já osobně i svařák připravuji ze sudového vína raději než z lahví levného vína pochybné kvality. Nejvíce mi chutnala variace červené víno, brusinkový džus, trocha rumu, koření a přidala jsem i balíček vanilkového cukru :-)

Voňavý svařáček 

Nejprve dejte vařit vodu. Vody se pro přípravu svařeného vína použije přibližně desetina celkového objemu svařáku. Pokud tedy připravujete svařák ze sedminky vína, připravte si půl až jeden decilitr vody. Do vody dejte koření - skořicovou kůru, dvě hvězdičky badyánu a 6-8 hřebíčků a přiveďte k varu. Již v této fázi můžete do vody přidat i plátky pomeranče nebo mandarinky. Když takto připravenou směs krátce povaříte, získáte krásně voňavou esenci, do které pak nalijte připravenou láhev vína, podle chuti oslaďte minimálně jedním sáčkem vanilkového cukru a ohřejte na teplotu max. 80°C. Víno se nesmí vařit, protože by z něj vyprchal alkohol!

Já osobně vždy připravuji svařák raději z červeného vína. Víte, že červené víno je velice prospěšné v chřipkovém období? Má totiž antivirální a antibakteriální účinky. Dokáže ničit bakterie a viry, které jsou původci angíny, chřipky a nachlazení. Podle posledních výzkumů se prý vínem lze preventivně chránit před virovým onemocněním a chřipkou. Takže hurá do přípravy šálku svařeného vína a na zdraví! :-)

A ještě přidávám jeden tip na výborný nápoj na zahřátí v zimních měsících, který si můžete udělat i s dětmi, protože je bez alkoholu:

Horký jablečný džus
Budete potřebovat 1l dobrého jablečného džusu, 1/2l vody, 2 celé skořice, 1,5 lžíce cukru, 6 hřebíčků, 1 hvězdičku badyánu, 1 balíček vanilkového cukru.
Ve větším hrnci smíchejte džus, vodu a cukr a povařte. V malém plecháčku si mezitím nechte v troše vody přejít varem koření a takto připravený odvar pak přeceďte do hrnce s džusem a můžete hotový nápoj podávat.

Jiná varianta: 1l jablečného džusu, 3 lžíce citronové šťávy, 3 lžíce medu, 1 skořicová kůra, 6 hřebíčů
Vše zamíchejte v hrnci a ohřejte. Pozor, džus by neměl přejít varem.

11.11. Svatý Martin, Svatomartinské víno, Svatomartinské hody...

Tak jsme včera oslavili svátek svatého Martina. K nám do Plzně však na bílém koni nepřijel, naopak přinesl ještě docela příjemné teploty okolo 15°C :-) Tak bych řekla, že se nám s globálním oteplováním začíná význam této pranostiky pomalu vytrácet. 

Nicméně jsem se rozhodla podívat trochu do historie, kdo to vlastně byl Svatý Martin. Martin byl původně důstojníkem římského jezdectva v Galii, žil jako poustevník a dokonce byl zvolen biskupem ve francouzském městě Tours. Martin dostal své jméno po bohu války Marthovi, protože jeho otec byl vysloužilým římským vojákem a přál si, aby jeho syn šel v jeho šlépějích. Patří mezi nejznámější světce a přestože nebyl mučedníkem, byl prohlášen církví za svatého. K jeho životu se váže legenda, která dala základy dnešním svatomartinským tradicím a symbolům:

Podle této legendy spatřil Martin v zimě chladem se třesoucího muže, když na svém koni projížděl městskou bránou. Aby se muž mohl zahřát, Martin mu darovat polovinu svého pláště a tím muže zachránil před umrznutím. Druhý den totiž napadl sníh a začala opravdová zima. A právě proto se říká, že Martin přijíždí na bílém koni. Toto však nebyl jediný čin, kterým si získal pověst světce a později si jej lid ve francouzském městě Tours zvolil za svého biskupa právě díky těmto jeho činům. Martin byl ale velmi skromný a zpočátku se zdráhal přijmout biskupský titul a schoval se do hejna hus, které ho však svým kejháním prozradily. Martin tedy nakonec biskupský úřad přijal a husa se stala jeho osobním symbolem. Proto se také právě pečená husa jí na svátek svatého Martina.
Tradice svatomartinské husy přetrvává, a tak v období kolem svátku svatého Martina mnoho restaurací nabízí svatomartinské menu většinou ještě zakončené dezertem v podobě koláčku nebo mákem a povidly plněnými martinskými rohlíčky. A k pečené huse se samozřejmě popíjí svatomartinské víno. My jsme na svatomartinské menu zavítali jako každý rok do plzeňské restaurace u Mansfelda a opět jsme si velmi pochutnali.
Tradice svatomartinského vína je také velmi stará, ale na dlouhou dobu pak upadla v zapomnění. Vychází z dávného zvyku vinařů, kteří si v den svatého Martina připíjeli poprvné novým mladým vínem. Tento zvyk byl poprvé zmíněn už na dvoře císaře Josefa II., kdy se za jeho vlády právě 11.11. pravidelně ochutnávala mladá vína z nové podzimní sklizně a vzhledem k termínu tohoto koštu se začala tato tradice označovat jako svatomartinská. Toto datum však nebylo vybráno náhodně, protože právě 11. listopadu vždy končil i hospodářský rok a vinařům, sedlákům a jejich čeledínům končila služba. Při sklence mladého vína se pak sjednávaly dohody na další hospodářský rok.
Jak jsem se již zmínila, tato tradice byla dlouhou dobu opomíjena a obnovena byla poměrně nedávno a to nejprve jako reakce na francouzskou tradici Beaujolais nouveau. U nás se první ochutnávka mladých vín uskutečnila v roce 1994, ale velký rozvoj této tradice nastal až o deset let později. V současnosti jsou svatomartinská vína velmi oblíbená. Aby ale mohlo být víno označeno jako svatomartinské, musí splnit všechna předepsaná kritéria. Jsou přesně stanoveny odrůdy, které mohou označení svatomartinského vína nést. Z bílých odrůd to může být pouze Müller Thurgau, Veltlínské červené rané a Muškát moravský, z modrých odrůd pak Svatovavřinecké, Modrý Portugal a Zweigeltrebe, ze kterých se vyrábí i v současné době velmi populární "roséčka". Výběr těchto odrůd není náhodný - jedná se o odrůdy, které v našich klimatických podmínkách dozrávají nejdříve.

Vánoční pečený čaj

Pečený čaj si můžete připravit z různého ovoce dle vaší fantazie a chuti. Můžete použít jablka, hrušky, pomeranče, banány, mandarinky, rybíz, borůvky, švestky, jahody, maliny, meruňky... 

Já dnes použila domácí jablíčka ze zahrádky, švestky, které jsem měla zamražené od léta, pomeranče a mandarinky. Ovoce jsem nakrájela na kostičky a nasypala do velkého hlubšího pekáče. Celkem jsem měla takto připravené 2,5 kg ovoce. Ovoce jsem zasypala 2 kg cukru, zalila 2 dcl rumu a promíchala. V originálním receptu je poměr ovoce a cukru 1:1, ale když je ovoce sladké, tak rozhodně stačí použít cukru méně. Pak jsem do pekáče nasypala mletou skořici, hřebíček a vymačkala šťávu ze dvou citronů a opět vše promíchala. Připravenou ovocnou směs jsem dala do trouby předehřáté na 220°C a pekla cca 50 minut. Je nutné směs občas trochu promíchat. Ovoce se peče tak dlouho, dokud nepustí šťávu, takže čas pečení je pouze orientační a záleží také na zvoleném druhu ovoce a vaší troubě. 

Po upečení jsem ještě horkou směs naplnila do vyvařených lahví, pevně uzavřela a otočila dnem vzhůru. Původně jsem chtěla udělat menší množství, ale nakonec mám 11 skleniček od marmelády plných pečeného čaje :-)

Finální příprava pečeného čaje už je velmi snadná. Do hrnečku dám 2 - 3 lžičky pečené ovocné směsi a zaliji vroucí vodou. 

Pečený čaj se skořicí a hřebíčkem vám krásně provoní celý byt a navodí příjemnou vánoční atmosféru :-)

Oříšková úroda

Na zahradě máme jeden velký ořešák, který každý rok plodí spoustu výborných vlašských ořechů. Schvovat si nějaké vylouskané k namletí do vánočního cukroví je samozřejmost. Už teď se těším na vánoční pečení. Jen to louskání je občas trochu otročina, ale na druhou stranu ideální činnost pro dlouhé podzimní večery :-)

Vlašské ořechy jsou velmi výživné. Obsahují nenasycené omega-3-mastné kyseliny, které mají pozitivní vliv na lidský organismus a u malých dětí podporují rozvoj mozku. Ořechy jsou energeticky velmi bohatým zdrojem, jsou bohaté na vitamin E, B1, B6, obsahují kyselinu listovou a minerály jako jsou hořčík, měď a zinek. Všechny živiny obsažené ve vlašském ořechu působí pozitivně na psychiku člověka, podporují zdravé vlasy, nehty a pokožku. Konzumace ořechů má protizánětlivé vlastnosti, pomáhá regulovat krevní tlak a udržovat nízkou hladinu škodlivého cholesterolu v krvi. 

A protože máme oříšků opravdu hodně, tak z nich každý rok dělám i domácí cookies. Z jedné várky těsta jich udělám dva plechy a většinou do druhého dne zmizí. Příprava je velmi snadná a rychlá. Dělám je podle následujícího receptu:

Cookies

120 g hladké mouky

1/2 lžičky jedlé sody

150 g másla

120 g krupicového cukru

1 velké vejce

špetka soli, vanilkový cukr, kakao, perníkové koření

100 g oříšků 

1 dcl vody + 1 dcl rumu - na přípravu rumové lázně

Z vody a rumu připravím rumovou lázeň, do které alespoň na dvě hodiny namočím oříšky, aby se v lázni hezky nasákly. V míse smíchám mouku se špetkou soli, jedlou sodou, vanilkovým cukrem, kakaem a perníkovým kořením. Máslo rozehřeji s cukrem a naliji do mísy k mouce, přidám celé vejce a vše promíchám. Nakonec do těsta vmíchám oříšky nasáklé v rumové lázni. Na plech si rozložím pečící papír, na který už pak jen lžící vykrajuji hroudičky těsta. Těsto se během pečení rozteče do téměř pravidelných placiček. Peču cca 20 minut v troubě předehřáté na 150°C.  

Pokud máte opravdu velkou oříškovou úrodu jako my, tak si je můžete i upražit. Jsou pak výborné jako zdravé mlsání u televize :-)

Pražené oříšky 
200 g  oříšků (vlašské nebo lískové ořechy, můžete upražit i mandle)
150 g cukru krystal
50 ml vody
mletá skořice

Ořechy nejprve spařím horkou vodou a oloupu, aby neměly po upražení nahořklou chuť. Pak oříšky nasypu na pánev, podliji je 50 ml vody, přisypu cukr a za stálého míchání povařím. Dokud je voda s cukrem ještě tekutá, posypu oříšky mletou skořicí a dál míchám, dokud cukr na oříškách nezkaramelizuje. I po vypnutí plotny oříšky stále míchám, dokud se trochu nezchladí, aby se neslepily k sobě.

Cibulačka

Po dlouhé době jsem zase dělala svojí oblíbenou cibulačku na francouzský způsob, kterou máme všichni moc rádi. Příprava je sice časově náročnější, ale gurmánský zážitek za to rozhodně stojí. 

Na cibulačku budete potřebovat:

1 kg cibule
150g kvalitní anglické slaniny
1,5 l vývaru (může být hovězí, kuřecí, zeleninový, ale i silný bujon)
česnek
tymián
trochu mouky
2 dcl polosuchého bílého vína
sůl, pepř, případně cukr

A teď už samotná příprava. Ve velkém polévkovém hrnci si rozpálím olivový olej a opeču na něm slaninu nakrájenou na kousky. Mezitím si rozkrojím oloupanou cibuli na čtvrtky a každou čtvrtku rozdělím na jednotlivé vrstvy. Opečenou slaninu přendám do jiného kastrůlku a do rozpáleného oleje vhodím připravenou cibuli a restuji celkem zprudka. Když začne cibule hnědnout, přídám namačkaný česnek nebo jen zasypu sušeným granulovaným česnekem. Záleží, co komu vyhovuje víc. Cibuli restuji, dokud pořádně nezhnědne, aby pak dodala hotové polévce krásnou nahnědlou barvu. Cibuli je třeba restovat v kvalitním hrnci, který se nepřipaluje a je potřeba ji neustále hlídat a míchat, aby se nespálila. Zde nastává nejnáročnější fáze přípravy, protože cibuli restuji cca půl hodiny za stálého míchání, dokud zcela nezhnědne. Cibule se nesmí spálit, protože pak by měla polévka hořkou chuť. Když cibule krásně zhnědne, zapráším ji hladkou moukou a promíchám. Vrátím zpět opečenou slaninu, přidám tymián, podliji bílým vínem a promíchám, dokud se nevyvaří alkohol. Já volím kvalitní polosuché sudové víno, které dodá polévce tu správnou a pro cibulačku typickou kyselost. Pak přidám vývar a na středním plameni vařím dalších cca 35 - 45 minut. Pokud nemám připravený vývar, tak stačí i podlít horkou vodou a přidat dvě kostky silného bujonu. Dochutím solí, mletým barevným pepřem, případně ještě polévkovým kořením. K hotové polévce se servíruje nahrubo nastrouhaný cheddar a opečená bagetka.

Dobrou chuť!

Barvy podzimu 

Tak se nám změnil čas a nastává období temna. Sluníčko už zapadá kolem páté hodiny a dny se budou nadále zkracovat. Ale když se ještě poštěstí a sluníčko začne svádět svůj poslední boj a povede se mu prosadit se, pak prožijeme krásné dny, jako byly ty poslední dva. A to mne znovu utvrzuje v tom, že i podzim může být krásný. Teplota se za odpoleního svitu slunce vyšplhala na sedmnáct stupňů a my jsme vyrazili s partou a s dětmi na krásnou podzimní procházku k řece, nakrmit labutě a kachny. Kochali jsme se barvami okolní krajiny a pomalu jsme došli až na lávku přes Berounku, kde je známé zimoviště ptáků. Začali jsme krmit kachničky tvrdým pečivem a najednou připlavala i celá rodinka nutrií. Ještě na jaře tam byl jen pan "nutriák" a najednou tam měl celou rodinu :-) Krmili jsme zvířátka, radovali se z krásného dne a úplně jsme zapomněli na čas a na rychle se krátící dny. Pomalu jsme se vydali zpět na cestu k domovu, mezitím začal padat soumrak a domů jsme přišli skoro za tmy. S ubývajícím sluníčkem začalo přituhovat  začala být pěkná zima. Zkrátka, léto už je nenávratně pryč! Ale i tak to byl nádherný den a děkujeme svým kamarádům, že jsme jej mohli prožít společně. 

A teď už pár fotek toho nádherného, barevného a podmanivého podzimu...

A jak tak přemýšlím nad krásně prožitým dnem, vzpomněla jsem si, jak jsme před třemi lety vyrazili na výšlap na Luzný. Odjížděli jsme z Plzně brzy ráno skoro ještě za šera a hlavně za příšerné mlhy, která nás obklopovala skoro celou cestou. Až když jsme začali stoupat do Šumavských kopců, začala se mlha rozpouštět a najednou jsme se ocitli úplně v jiném světě. Krásně svítilo sluníčko a shlíželi jsme do údolí, jak jednotlivé kopce vystupují z mraků. Prostě nádhera. Opustili jsme Plzeň, kde byl klasický inverzní den o odjeli do ráje na Šumavu. Výstup na Luzný byl naprosto úchvatný. Postupně jsme odkládali svršky a na vrchol došli jen v tričku a vyhrnutých kalhotech. Užili jsme si posledního sluníčka a vůbec se nám nechtělo se vracet do ponuré Plzně. Nicméně se zapadajícím slunkem jsme se museli vydat zpět. Sjeli jsme ze šumavských kopců a v údolí Úhlavy jsme se opět ocitli v mlze, že by se dala krájet. Mezitím už slunko úplně zapadlo za obzor a venku se zcela setmělo. Viditelnost byla mizerná, takže jsme viděli jen na cca dva metry před auto. Jeli jsme krokem, kamarádka, která se v tomto kraji narodila a dobře to tu zná navigovala, ale i tak jsme najednou dojeli do slepé uličky a zabrzdili auto přímo před betonovým zátarasem, který se nečekaně z mlhy vynořil. Zkrátka jsme v té mlze trochu zabloudili. Naštěstí jsme ale našli cestu zpět :-) Bylo to v sobotu 20.10.2012, na vrcholu Luzného bylo 20°C, bylo slunečno. Ten další víkend začalo sněžit. Na horách napadalo 20cm sněhu, u nás v údolí napadal jen sněhový poprašek, který brzy roztál. Ale i tak během jednoho týdne přišla zima a slunné a teplé dny byly nenávratně pryč!
A teď pár vzpomínkových fotek z toho nádherného podzimního dne na Šumavě...

Hlíva ústřičná a domácí játrová paštika

Letos se houbová sezona příliš nevydařila, tak jsme si aspoň koupili hlívu ústřičnou. Nejen že je to chuťově výborná houba, ale má i mnoho léčivých účinků. Stimuluje imunitní systém, podporuje metabolismus tuků, snižuje cholesterol a je i bohatým zdrojem vitamínu D. 

Hlívy jsem si přivezla domů celkem kilo, takže bylo dostatečné množství na dršťkovou polévku z hlívy ústřičné a i na těstoviny s hlívou a se smetanou. Základ na polévku i těstoviny připravuji najednou. Na másle zpěním dvě velké cibule, přidám pár kapek olivového oleje, na kousky nakrájenou hlívu a vše orestuji, dokud hlíva trochu nezměkne. Pak ji trochu podliju vodou nebo vývarem a dusím, dokud není hlíva krásně měkká. Pokud nemám na podlití vývar, ale jen vodu, přihodím do hrnce i kostku hovězího bujonu a trochu sojovky. Posolím, přidám mletý kmín, trochu barevného pepře, česnek a tymián. Když je hlíva krásně měkká a vyvaří se většina vody, přiliju trochu smetany a odeberu polovinu takto připravené hlívy na těstoviny. Pak už jen stačí těstoviny uvařit a připravenou hlívovou omáčku do nich zamíchat. 

Mezitím si oloupu a nahrubo nastrouhám dvě větší mrkve, které přihodím ke zbytku připravené hlívy, ze které pak bude polévka. Nechám ještě chvilku podusit a pak přiliju zbytek velké šlehačky. Přidám sůl, mletou sladkou papriku, dochutím polévkovým kořením a tymiánem a doliju vodou nebo vývarem do požadovaného množství. Pak už jen stačí zahustit jíškou a polévka je hotová. 

A když už jsem u toho vaření, tak se s Vámi podělím ještě o jeden recept. Po dlouhé době jsem totiž opět dělala svoji domácí játrovou paštiku, kterou máme moc rádi. Na paštiku budete potřebovat:

1/2 kg drůběžích jater, jednu větší cibuli, česnek, tymián, jednu šlehačku, 125g másla, sůl a pepř. 

Ve větším hrnci zpěním na másle nadrobno nakrájenou cibuli, přidám trochu česneku, na kousky nakrájená játra a orestuji. Játra pořádně osolím, přidám tymián, barevný pepř a podliju polovinou šlehačky a podusím. Při ochutnání se musí játra zdát spíš přesolená, aby byla hotová paštika slaná tak akorát. Když jsou játra krásně měkká, přiliju velkého panáka metaxy nebo jiného kvalitního koňaku, promíchám a stáhnu z ohně pryč. Nechám vychladit, přidám zbytek šlehačky a případně ještě dosolím a uložím paštiku alespoň přes noc do lednice, aby se krádně proležela. Druhý den můžeme začít ochutnávat třeba na opečené bagetce.

Svícen

Tak jsem si zase jednou hrála...
Na webu Pro ženy jsme narazila na článek jak ještě využít staré zbytky laků na nehty. Nápad se mi líbil, a tak jsem si vyrobila svícen. Na skleničku od vonné svíčky Ikea jsem nakreslila sněhové vločky a svícen se zimní tématikou byl hotový. Fantazii se meze nekladou - pomocí různobarevných laků si můžete na svícen nakreslit cokoliv, záleží jen na vaší zručnosti :-)

Dýňové hody

Pokud máte děti, tak určitě každý rok rádi vyřezáváte strašidýlka a lucerničky z dýně. Vypadají krásně doma za oknem i venku na zahrádce. Jak ale zužitkovat vydlabanou dýňovou dužinu? Receptů najdete všude na webu spoustu. Já mám však pár svých osvědčených a vyzkoušených receptů, o které se chci c Vámi podělit. Jednou jsme totiž od známých dostali asi třicetikilovou dýni, takže bylo opravdu co zpracovávat :-)

Já si každý rok kupuji i pár malých okrasných dýní, které si pak naaranžuji do mísy jako hezkou podzimní dekoraci. Dýně k podzimu zkrátka patří.

A teď už pár oblíbených receptů:

Dýňová polévka se zázvorem 

Z 1 kg vydlabané dýňové dužiny vyberte semínka a nakrájejte ji na kostičky. Dále si připravte 2-4 mrkve. Můžete je také nakrájet na kostičky, ale já je raději strouhám nahrubo. Ve velkém hrnci rozpusťte máslo, přidejte nakrájenou cibuli a nechte ji zesklovatět. Pak přidejte nakrájenou dýni a mrkev a vše orestujte. Na závěr přidejte česnek a nastrouhaný zázvor. Zalijte zeleninovým nebo kuřecím vývarem, dochuťte solí a pepřem a povařte, dokud nebude veškerá zelenina měkká. Poté polévku rozmixujte, přilijte smetanu a opět povařte. 

Špagety s pečenou dýní

Vydlabanou dýňovou dužinu nakrájejte na kostičky, přidejte lžíci nasekané čerstvé nebo sušené šalvěje, česnek a 2 lžíce olivového oleje. Vše dobře promíchejte, nasypte do zapékací mísy a vložte do trouby předehřáté na 230°C. Pečte cca 20 minut, dokud dýně nezměkne. Mezitím si uvařte špagety, do kterých pak pečenou dýni vmíchejte. Pak už jen stačí posypat strouhaným parmazánem a podávat. 

A pokud máte opravdu hodně velkou dýňovou úrodu, pak si můžete připravit i dýňový džus nebo zavařit dýňovo-zeleninovou směs, kterou pak v zimě využijete třeba na těstoviny nebo do rizota. 

Dýňový džus

1kg dýně nakrájejte na malé kostičky. Přidejte šťávu ze 4 citronů, 2 nastrouhané mrkve a zalijte 1,5l vody. Pak přisypte cukr podle chuti a nechte jeden den stát. Druhý den směs rozmixujte a přeceďte. 

Dýňovo-zeleninová směs

1 kg cibule nakrájejte na proužky a orestujte v cca 1 hrnku oleje. Pak přidejte 1 kg dýně nakrájené na kostičky a orestujte. Postupně do hrnce přidávejte 1 plechovku kukuřice, 1 kg zelených paprik a 1 kg rajčat. Přidejte sůl, pepř, bazalku, libeček a další koření podle chuti. Podlijte vodou a poduste, pokud zelenina nezměkne. Pak přidejte celý jeden velký kečup nebo domácí rajčatovou omáčku. Naplňte směs do vyvařených sklenic a zavařte po dobu 18-ti minut.

Podzimní zahrada

Zahrada může být krásná i na podzim. Listy se začínají vybarvovat, rozkvétají podzimní chryzamtémky, které zazáří i do pochmurných dnů. Nádherně červené listy má například psí víno, které oživí každý plot nebo třeba i pergolu. 

K podzimní květinové výzdobě patří neodmyslitelně i vřes. Nejen že za oknem dlouho vydrží a udělá ozdobu téměř až do vánoc, ale nevadí mu ani první mrazíky. Nejkrásnější je typický vřes s růžovými nebo bílými kvítky, který najdeme i v lese. Dnes však v květinářství prodávají i vřesy s květy různých barev - žlutý, zelený, modrý... Kořeny vřesu jsou napuštěné speciální barvou, díky níž jsou pak květy různě barevné a barevná škála je opravdu veliká.

 

My jsme zahájili i podzimní úklid zahrady. Hrabání listí, sbírání oříšků... Trvalky je třeba ostříhat, ty citlivější je vhodné přikrýt chvojím. Ostříhali jsme poslední kvítka petunek. Bylo mi jich líto je hned vyhodit a tak ještě nějaký čas dělaly parádu doma ve váze.

Krásně vypadají i odkvetlé květy plaménku.

S podzimními dny sice ubývá sluníčka a posledních pár dnů bylo i dost chladných, ale máme se stále ještě na co těšit. Začíná období sběru vlašských a lískových oříšků, začínají padat kaštany, ze kterých můžeme s dětmi tvořit kaštanová zvířátka, a když už na chvilku vysvitne slunko, tak je rozhodně škoda sedět doma, protože podzimní krajina je krásně barevná a rozhodně má své kouzlo. A až přijdete domů promrzlí z podzimní procházky, tak si udělejte na zahřátí teplý čaj třeba z letošních šípků nebo jiných vlastnoručně nasbíraných a nasušených bylinek!

Šípky

Je konec září a venku krásně zrají šípky. Právě koncem září a začátkem října je ideální období pro jejich sběr, protože šípky již bývají krásně vyzrálé. Zároveň je musíme stihnout nasbírat před prvními mrazíky, protože šípek přešlý mrazem není pro usušení příliš vhodný. Nasbírané šípky můžeme použít k přípravě likéru, sirupu, šípkového vína, marmelády, anebo si je můžeme nasušit a uschovat na zimu na přípravu výborného čaje. Šípkový čaj je totiž zdrojem vitamínu C a je to výborný pomocník proti chřipce a nachlazení. Pomáhá i při žaludečních křečích, při bolestivé menstruaci, čistí střeva a odkyseluje tělo.

A jak správně šípky sušit? Můžeme je sušit v troubě, v sušičce, nebo jen na vzduchu. Já osobně je nejraději suším jen tak na vzduchu. Trvá to však velmi dlouho, než jsou šípky pořádně usušené a připravené k uskladnění. Správně usušený šípek má tmavě červenou barvu, je tvrdý a při zmáčknutí praskne a začne se drolit. Usušené šípky můžeme namlít například mlýnkem na mák, a z takto připravené šípkové drti si pak uvařit šípkový čaj. Stačí zalít dvě lžičky drcených šípků 250 ml vroucí vody a přidat med a citron.

A tady je recept na šípkový likér, který každoročně připravuji:

Šípkový likér

2 hrnky šípků, kůra z ½ citronu a z ½ pomeranče, 4 hřebíčky, kousek skořice, ½ hrnku třtinového cukru, kvalitní brandy

Šípky omyjte, nechte okapat, odstraňte stopku, okvětí, rozpulte a vydlabejte jadérka. Ještě jednou šípky propláchněte a zasypte cukrem. Přidejte nakrájenou kůru z citrusů, skořici, hřebíček a celé zalijte kvalitní brandy. Dobře uzavřete a nechte stát na prosluněném místě asi 2 měsíce. Pak likér přefiltrujte do sklenice a nechte další měsíc stát v chladu. Užívejte pro posílení organismu.

Jablíčka 

Jablka pomalu dozrávají na stromech, ale bohužel máme hodně i těch padaných. I ta se však dají zužitkovat, pokud již nejsou nahnilá. Já z nich každý rok vyrábím jablečný ocet, který obsahuje vysoké množství minerálů, má nízký obsah cukru a obsahuje vitaminy skupiny B, vitamin C a kyselinu listovou. Díky obsahu kyseliny octové má výrazné dezinfekční účinky. Posiluje trávení, zvyšuje okysličování krve, léčí obezitu, odstraňuje překyselení organismu a výrazně zlešuje stav pleti a vlasů. Protože trpím na časté žaludeční nevolnosti, tak si před každým hlavním jídlem vždy rozmíchám 2 lžičky octa ve vodě a tu před jídlem vypiji. A tady je recept, podle kterého si jablečný ocet připravuji:

Jablečný ocet

Umyjte 1 kg jablek a nastrouhejte je i se slupkou a jádřincem, vložte do pětilitrové sklenice a zalijte vodou tak, aby sahala 5cm nad jablka. Přiklopte víčkem a nechte týden stát na teplém místě. Dvakrát za den sklenici odklopte a obsah promíchejte dřevěnou vařečkou. Po týdnu sceďte, opět uzavřete nádobu a uložte na dalších 21 dní na temné místo. Potom ocet přeceďte přes plátýnko, nalijte do lahví, uzavřete a uchovávejte v lednici.

Letos chci ale vyzkoušet i jablíčkovou marmeládu s vlašskými ořechy podle receptu Blanky Milfaitové z její knihy Příběh opravdové vášně. Mimochodem, tuto knihu moc doporučuji, našla jsem v ní spoustu inspirace a samozřejmě jsem vyzkoušela i některé recepty, kterých je v knize spoustu. Kniha se mi moc líbila, přečetla jsem ji téměř jedním dechem. Moc se mi líbí Blanky styl psaní, její postřehy a vyprávění z cest.

Jablíčková marmeláda s vlašskými ořechy*

1kg oloupaných očištěných a nakrájených jablek 

300g - 500g cukru

100g vlašských jader

1 citron

Jablka oloupeme, vyčistíme a nakrájíme na kousky. Takto připravených jich musí být 1kg. V hrnci roztavíme 300 - 500g cukru na tmavší karamel (množství cukru závisí na sladkosti jablek). Jakmile je karamel připravený, pomalu vmícháme 1dcl vody. Pozor, prská to! Karamel se nemusí úplně rozpustit. Přidáme nakrájená jablíčka, čerstvou šťávu z jednoho citronu a přivedeme k varu. Vaříme 20 - 25 minut. V polovině doby varu vmícháme do marmeády 100g spařených vlašských jader. Pak už jen naplníme do sklenic a zavaříme. Marmeláda je opravdu vynikající!

* zdroj: Milfaitová, Blanka. Příběh opravdové vášně. Praha: Mladá fronta, a.s., 2014. ISBN 978-80-204-3234-6