Tak jsme včera oslavili svátek svatého Martina. K nám do Plzně však na bílém koni nepřijel, naopak přinesl ještě docela příjemné teploty okolo 15°C :-) Tak bych řekla, že se nám s globálním oteplováním začíná význam této pranostiky pomalu vytrácet.
Nicméně jsem se rozhodla podívat trochu do historie, kdo to vlastně byl Svatý Martin. Martin byl původně důstojníkem římského jezdectva v Galii, žil jako poustevník a dokonce byl zvolen biskupem ve francouzském městě Tours. Martin dostal své jméno po bohu války Marthovi, protože jeho otec byl vysloužilým římským vojákem a přál si, aby jeho syn šel v jeho šlépějích. Patří mezi nejznámější světce a přestože nebyl mučedníkem, byl prohlášen církví za svatého. K jeho životu se váže legenda, která dala základy dnešním svatomartinským tradicím a symbolům:
Podle této legendy spatřil Martin v zimě chladem se třesoucího muže, když na svém koni projížděl městskou bránou. Aby se muž mohl zahřát, Martin mu darovat polovinu svého pláště a tím muže zachránil před umrznutím. Druhý den totiž napadl sníh a začala opravdová zima. A právě proto se říká, že Martin přijíždí na bílém koni. Toto však nebyl jediný čin, kterým si získal pověst světce a později si jej lid ve francouzském městě Tours zvolil za svého biskupa právě díky těmto jeho činům. Martin byl ale velmi skromný a zpočátku se zdráhal přijmout biskupský titul a schoval se do hejna hus, které ho však svým kejháním prozradily. Martin tedy nakonec biskupský úřad přijal a husa se stala jeho osobním symbolem. Proto se také právě pečená husa jí na svátek svatého Martina.
Tradice svatomartinské husy přetrvává, a tak v období kolem svátku svatého Martina mnoho restaurací nabízí svatomartinské menu většinou ještě zakončené dezertem v podobě koláčku nebo mákem a povidly plněnými martinskými rohlíčky. A k pečené huse se samozřejmě popíjí svatomartinské víno. My jsme na svatomartinské menu zavítali jako každý rok do plzeňské restaurace u Mansfelda a opět jsme si velmi pochutnali.
Tradice svatomartinského vína je také velmi stará, ale na dlouhou dobu pak upadla v zapomnění. Vychází z dávného zvyku vinařů, kteří si v den svatého Martina připíjeli poprvné novým mladým vínem. Tento zvyk byl poprvé zmíněn už na dvoře císaře Josefa II., kdy se za jeho vlády právě 11.11. pravidelně ochutnávala mladá vína z nové podzimní sklizně a vzhledem k termínu tohoto koštu se začala tato tradice označovat jako svatomartinská. Toto datum však nebylo vybráno náhodně, protože právě 11. listopadu vždy končil i hospodářský rok a vinařům, sedlákům a jejich čeledínům končila služba. Při sklence mladého vína se pak sjednávaly dohody na další hospodářský rok.
Jak jsem se již zmínila, tato tradice byla dlouhou dobu opomíjena a obnovena byla poměrně nedávno a to nejprve jako reakce na francouzskou tradici Beaujolais nouveau. U nás se první ochutnávka mladých vín uskutečnila v roce 1994, ale velký rozvoj této tradice nastal až o deset let později. V současnosti jsou svatomartinská vína velmi oblíbená. Aby ale mohlo být víno označeno jako svatomartinské, musí splnit všechna předepsaná kritéria. Jsou přesně stanoveny odrůdy, které mohou označení svatomartinského vína nést. Z bílých odrůd to může být pouze Müller Thurgau, Veltlínské červené rané a Muškát moravský, z modrých odrůd pak Svatovavřinecké, Modrý Portugal a Zweigeltrebe, ze kterých se vyrábí i v současné době velmi populární "roséčka". Výběr těchto odrůd není náhodný - jedná se o odrůdy, které v našich klimatických podmínkách dozrávají nejdříve.
Tradice svatomartinské husy přetrvává, a tak v období kolem svátku svatého Martina mnoho restaurací nabízí svatomartinské menu většinou ještě zakončené dezertem v podobě koláčku nebo mákem a povidly plněnými martinskými rohlíčky. A k pečené huse se samozřejmě popíjí svatomartinské víno. My jsme na svatomartinské menu zavítali jako každý rok do plzeňské restaurace u Mansfelda a opět jsme si velmi pochutnali.
Tradice svatomartinského vína je také velmi stará, ale na dlouhou dobu pak upadla v zapomnění. Vychází z dávného zvyku vinařů, kteří si v den svatého Martina připíjeli poprvné novým mladým vínem. Tento zvyk byl poprvé zmíněn už na dvoře císaře Josefa II., kdy se za jeho vlády právě 11.11. pravidelně ochutnávala mladá vína z nové podzimní sklizně a vzhledem k termínu tohoto koštu se začala tato tradice označovat jako svatomartinská. Toto datum však nebylo vybráno náhodně, protože právě 11. listopadu vždy končil i hospodářský rok a vinařům, sedlákům a jejich čeledínům končila služba. Při sklence mladého vína se pak sjednávaly dohody na další hospodářský rok.
Jak jsem se již zmínila, tato tradice byla dlouhou dobu opomíjena a obnovena byla poměrně nedávno a to nejprve jako reakce na francouzskou tradici Beaujolais nouveau. U nás se první ochutnávka mladých vín uskutečnila v roce 1994, ale velký rozvoj této tradice nastal až o deset let později. V současnosti jsou svatomartinská vína velmi oblíbená. Aby ale mohlo být víno označeno jako svatomartinské, musí splnit všechna předepsaná kritéria. Jsou přesně stanoveny odrůdy, které mohou označení svatomartinského vína nést. Z bílých odrůd to může být pouze Müller Thurgau, Veltlínské červené rané a Muškát moravský, z modrých odrůd pak Svatovavřinecké, Modrý Portugal a Zweigeltrebe, ze kterých se vyrábí i v současné době velmi populární "roséčka". Výběr těchto odrůd není náhodný - jedná se o odrůdy, které v našich klimatických podmínkách dozrávají nejdříve.
Žádné komentáře:
Okomentovat