Léto na talíři

Už delší dobu chci ochutnat jednu italskou lahůdku - smažené cuketové květy. V Itálii je to velmi oblíbený pokrm. A právě italové jsou pověstní tím, že dokáží využít veškeré sezonní ovoce, zeleninu a bylinky hezky za čerstva ve výborných pokrmech. Téměř každý v Itálii má pořád za oknem několik květináčů s bylinkami a když vaří tak si jde utrhnout čerstvé bylinky za oknem nebo na zahrádce a rovnou je použije při přípravě. Například v Toskánských městečkách bývá zvykem, že u restaurací mají i vlastní zahrádky, ze které si kuhař v případě potřeby natrhá vše čerstvé a hned zpracuje. A teď už k těm smaženým cuketovým květům... ocení je každý, kdo má rád třeba kosmatice a další podobné květinové pokrmy. 

I fiori di zucchine fritte - smažené cuketové květy:

Na zahrádce jsem utrhla pár čerstvých cuketových květů, vylomila z nich pestíky, propláchla vodou a nechala okapat. Mezitím jsem si připravila těstíčko - do misky jsem rozklepla jedno vejce, přidala trochu mléka, špetku soli, směs koření Antonínovy bylinky a cca jednu vrchovatou lžíci špaldové mouky. Všeho jsem dala od oka tak, aby po zamíchání vzniklo hladké těstíčko řídké jako na palačinky.

V těstíčku jsem obalila jednotlivé květy a zprudka je usmažila ve vyšší vrstvě rozpáleného oleje hezky do zlatova.

Tentokrát jsem hotové květy podávala s čerstvou zeleninou, ale výborné jsou i s rozpečenou bagetou a třeba s česnekovým dipem nebo i s tzaziky.

Léto ve sklenici

Letos to vypadá na bohatou úrodu, takže zavařuji a uskladňuji na zimu co se dá. Není nad to, otevřít si uprostřed tuhé zimy kousek léta uchovaný ve sklenici. Od kamarádů jsme dostali obrovský košík třešní, které jsem zpracovávala dva dny... bylo jich opravdu hodně... takže mám asi 10 sklenic třešňové marmelády s metaxou a ve čtyřech velkých sklenicích naložené třešně na griotku. Vloni jsem dělala griotku poprvé podle osvědčeného receptu babičky mé kamarádky. Letos jsem naložila dvě sklenice stejně jako vloni a další dvě sklenice třešní jsem naložila podle receptu z Herbáře. Takže budeme moci na Vánoce porovnávat chuť griotky podle obou receptů. Sama jsem na výsledek zvědavá.

Domácí griotka podle kamarádčiny babičky:
Na tuto griotku potřebuji třešně a cukr v poměru 4:1, takže na 4 hrnky třešní použiji 1 hrnek cukru. Třeště nasypu do velké sklenice, prosypu je cukrem, uzavřu na nechám 14 dní stát, občas protřepu. Pak doplním sklenici lihovinou - vodkou, slivovicí, nebo třeba calvadosem a nechám uležet nejlépe až do konce listopadu. Já většinou používám vodku, protože je chuťově neutrální, takže nechá více vyniknout chuti třešní. V listopadu nebo až v prosinci pak už jen stačí scedit hotovou griotku do lahví.

Domácí griotka podle Herbáře:
Druhý recept, který jsem vyzkoušela, je podle pořadu České televize - Herbář, ve kterém také moc ráda čerpám inspiraci. Třešně i se stopkou jsem omyla a nechala okapat. Na dno velké sklenice jsem nasypala hrnek cukru, přidala hrst hrozinek a zalila hrnkem vodky a hrnkem rumu. Nakonec jsem do sklenice nasypala 4 hrnky třešní, jeden svitek skořicové kůry, cca 5 hřebíčků a kůru z bio pomeranče. Sklenici jsem pak dolila podle potřeby vodou, aby byly třešně zcela ponořené, uzavřela u dala za okno macerovat. Na okně se bude griotka opět macerovat nejlépe až do Vánoc.

Také už nám na zahradě uzrál angrešt a rybíz a pomalu začali opadávat, takže bylo na čase je zužitkovat. Z jednoho keříku rybízu jsem nasbírala plnou mísu akorát na jeden koláč. Mám jeden osvědčený recept na drobenkový koláč s ovocem a mám vyzkoušené, že chutná skvěle s rybízem, švestkami nebo třeba i s rebarborou.

Drobenkový koláč s rybízem:
Smíchám 1 hrnek cukru, 1 hrnek mléka, 1/2 hrnku oleje, 1 vejce a 1/2 pytlíku prášku do pečiva. Nakonec přidám dva hrnky polohrubé mouky a vše pořádně promíchám. Hotové těsto naliju na pekáč, posypu rybízem a drobenkou připravenou z kousku másla a trošky hladké, polohrubé mouky a trošky moučkového cukru. Peču cca 30 minut v troubě předehřáté na 180°C.

Angreštová marmeláda s banány:
Angreštu jsem natrhala půl kila, pomačkala šťouchadlem na brambory a přidala šťávu z jednoho citronu. Protože je angrešt kyselejší, "přisladila" jsem ho třemi pomačkanými banány o hmotnosti přibližně půl kila. Vše jsem v hrnci povařila cca 3 minuty. Pak jsem přisypala 300 g cukru promíchaného s 10g citrusového pektinu a povařila další 3 minuty. Ještě horkou marmeládu jsem přelila do sklenic a zavařila.

Svatojánský ořechový likér

Letos po několika letech náš ořešák zase plodí, takže jsem mohla přesně na den svatého Jana, jak praví tradice, natrhat nezralé zelené ořechy na likér. Na jednu dávku likéru jsem natrhala 15 zelených ořechů, umyté a osušené jsem je nakrájela na tenké plátky a nasypala do čisté sterilizované sklenice. Přidala jsem 1 svitek skořicové kůry, 4 hřebíčky, 3 kuličky jalovce a kůru z poloviny citronu. Vše jsem pak zalila litrem vodky, láhev uzavřela a postavila za okno, kam svítí sluníčko. 

Na slunném místě na okně bude sklenice s ořechy stát alespoň 6 týdnů. Po cca šesti týdnech výluh přecedím a svařím si cukrový sirup z 1/2 litru vody a 500g cukru, který smíchám s tmavým ořechovým výluhem a lahev opět umístím na slunné místo na okno na další měsíc. Po měsíci přeliji ořechový likér do sklenic a nechám jej dozrát do Vánoc ve sklepě. A o Vánocích se pak bude hodit jako přípitek a do Nového roku z něj většinou už nezbyde ani kapka!

Svatojánská noc

Dnes nás čeká magická svatojánská noc. Škoda, že se nám zkazilo počasí, ale to nám nebrání nasbírat si svatojánské bylinky a kvítí. Svatojánská noc je oslavou letního slunovratu, kdy je slunce na vrchulu svých sil. V pranostikách je svatojánská noc považována za počátek léta, i když tento den spadá do chladnějšího a deštivějšího období, kterému se říká ovčí chladna, nebo také medardovské období. Takže vlastně to dnešní chladné a pošmourné počasí má svoje opodstatnění. Deštivé počasí, které obvykle probíhá přibližně od 21. června do konce měsíce se někdy také nazývá svatojánské deště. Poté však následuje relativně suché období, kterému se pro změnu přezdívá pavlovské léto. 

Naši předci o svatojánské noci zapalovali na kopcích ohně, které symbolizovaly slunce a věřili v jejich magickou moc. Ohně pak pro získání síly přeskakovali a zapalovali v nich košťata, se kterými pak kroužili a tančili kolem ohně. Důležitým atributem svatojánské noci byly svatojánské byliny - devatero kvítí. Skladba devatera kvítí se liší kraj od kraje, ale pokaždé obsahuje jednu nejdůležitější bylinku - třezalku tečkovanou, které se také říká bylina svatého Jana. Dále mezi devatero kvítí patří zpravidla kopretina bílá, pelyněk, chrpa polní, komonice lélařská nebo třeba sporýš. Věřilo se, že byliny natrhané o svatojánské noci mají čarovnou moc a mají nejvíce léčivých látek a největší sílu, kterou pak po letním slunovratu ztrácejí. 

I já jsem si do vázičky natrhala svatojánské luční kvítí, aby nás i náš domov ochránilo před temnými silami, jak praví tradice. Třezalky jsem si však z louky přinesla více, abych mohla vyzkoušet třezalkový macerát. Červený macerát se připravuje z poupat třezalky tečkované a aby měl opravdu červenou barvu krve svatého Jana a obsahoval nejvíce účinných látek, přpravuje se z nasekaných čerstvých poupat třezalky těsně před rozkvětem. Hrst nadrobno nasekaných a v hmoždíři pomačkaných poupat jsem nasypala do čisté sklenice a zalila panenským olivovým olejem. Všechny poupata musejí být ponořená v oleji a hladina oleje by měla být alespoň 1 cm nad ponořenými poupaty. Sklenici jsem překryla plátýnkem, které jsem upevnila gumičkou, aby se mohla z macerátu vypařovat přebytečná voda. Takto naložená poupata třezalky se teď budou 3 - 6 týdnů macerovat na teplém a slunném místě, než budu moci hotový macerát scedit.

Lehce rozetřený macerát třezalky zklidňuje spálenou či ekzematickou kůži.Vmasírování třezalkového oleje do bolavých kloubů uvolní velké množství tepla, které ulevuje od bolesti a prohřeje ztuhlé klouby. Účinná látka z třezalky tečkované totiž působí protizánětlivě i jako analgetikum, které lokálně ulevuje od bolesti. Proto se také třezalkový olej používá při Breussově masáži, kdy se vmasíruje do meziobratlových plotýnek a napomáhá uvolnit bolest v oblasti krčí a bederní páteře.
Třezalka má celkově zklidňující účinky na celý náš organismus a vlastně je i takovým přírodním antidepresivem. Můžete si z ní připravit zklidňující čaj, nesmí ji však užívat ženy, které berou antikoncepci, neboť snižuje její účinky.
Třezalka je ceněná nejen pro svoje účinné léčivé látky, ale je i krásnou dekorací. Mně už ve vázičce zdobí stůl spolu s dalším lučním kvítím. Její kvítka vypadají jak drobné hvězdičky a sytě žlutá barva i v těchto pošmourných dnech opravdu připomíná letní sluníčko :-)