Vánoce, Vánoce odcházejí....

Tolik jsme se na Vánoce těšili, jako by to bylo včera, co jsme doma zapalovali první svíčku na adventním věnci, dělali pro Klárku slavnostní rozsvěcení stromečku u nás na zahradě, pekli cukroví... advent rychle utekl a štědrý den a svátky ještě rychleji a nyní už nám na dveře klepe nový rok. Jako každý rok to vše uteklo tak strašně moc rychle. Pro naši Klárku byly ty letošní Vánoce již třetí v pořadí a náramně si je užívala. Letos to vnímala zase o dost více než vloni, přeci jen už na podzim oslavila druhý rok. Já měla Vánoce vždy moc ráda, ale Vánoce s dětmi jsou ty nej ze všech. 

A nejkrásnější na tom všem bylo vidět Klárky rozzářená očička, když pod stromečkem našla dárečky od Ježíška včetně těch, které si přála a které jsme společně kreslily do dopisu pro Ježíška. 

Včera jsme konečně dojedli i všechny zbytky z vánočního hodování... smažené kapří řízky, rybí polévku, husu, kachnu... nepočítám cukroví, kterého máme stále ještě zásoby. A aby nepřišla zkrátka zvířátka v lese, připravili jsme pro ně malou hostinu. Na podzim jsme s Klárkou chodily sbírat kaštany a žaludy, které jsme o svátcích odnesli zvířátkům do lesa na přilepšenou. Ještě máme doma pro zvířátka připravená jablíčka, ale ty jim odneseme zase někdy příště. Zima bude ještě dlouhá a pokud přeci jen během zimy napadnou závěje sněhu, zvířátka budou mít hlad.

Návštěva Vánočního domu v Karlových Varech a největší výstavy medvědů v Čechách :-)

Na čtvrtou adventní neděli jsme s Klárkou a s partou kamarádů vyrazili na asi poslední předvánoční výlet. Vypravili jsme se do Karlových varů do Vánočního domu načerpat ještě trochu vánoční inspirace a atmosféry. Vánoční dům je otevřen v budově zámku Doubí celoročně, což mne osobně velmi překvapilo, protože si dost dobře nedokážu představit situaci, kdy se během krásného teplého léta vydám na prohlídku Vánočního domu, ale kdo má rád nevšední zážitky, proč ne. Přestože jezdíme s rodinou do Karlových Varů poměrně často, Vánoční dům jsme navštívili poprvé. 

V části expozice, která je zároveň i prodejnou mají opravdu nádherné dekorace, až Vám ze všeho toho lesku, třpytu a barev přechází zrak. Jednotlivé stromky byly opravdu krásně nazdobené, vždy laděné do konkrétních barev, ale s kamrádkou jsme se shodly na tom, že nám v rámci expozice chyběla ukázka tradičních staročeských vánoc. Mezi všemi těmi blyštícími se ozdobami jsem nenašla ani jeden stromeček v duchu staročeských vánoc našich babiček a ozdobený třeba červenými mašličkami, ořechy a slaměnnými a dřevěnými ozdobami. Což si myslím, že je škoda.

Jednou z dalších expozic je Největší výstava medvědů v Čechách, na kterou se těšila především naše Klárka, protože je to malá medvědářka a medvídky má moc ráda. A všech možných medvědů tu viděla opravdu spoustu. Tato část byla asi zároveň jediná, která byla trochu uzpůsobená pro malé děti. Medvídky si zde mohou děti i pohladit, pochovat, pohrát si s nimi, ale pak se jim těžko vystvětluje, že je zde musí nechat :-)

Popravdě jsme čekali, že ve Vánočním domě najdeme víc atrakcí i pro malé děti. V expozici vánočních dekorací myslím měli všichni rodiče s malými dětmi co dělat, aby své ratolesti uhlídali, protože zde mohly snadno ve chvíli nepozornosti něco shodit či rozbít. 

Na nádvoří Vánočního domu pak byly i krásné jesličky a pódium, kde děti hrály divadlo a zvívaly koledy. Zaposlouchat se do zpěvu a popíjet teplý svařák nebo punč bylo opravdu moc fajn. Fajn také bylo, že v občerstvení prodávali i nealko punč pro dětičky, který naší Klárce moc chutnal. 

Fotoreportáž o makronkách...

Jak jsem nedávno psala v jednom ze svých příspěvků, i já jsem propadla kouzlu makronek. Konečně jsem měla příležitost je ochutnat a samozřejmě u mne zvítězila i touha vyzkoušet je upéct. Musím se přiznat, že první pokus se příliš nepovedl... makronky sice nebyly chuťově špatné, ale byly velmi nevzhledné. Takže jsem po týdnu znovu sebrala odvahu a opět se pustila do jejich přípravy. Druhý pokus již byl o poznání lepší... makronky byly dobré, ty co přežily do druhého dne a měly šanci se proležet, byly, troufám si říct, že vynikající a dokonce byly i vzhledově přijatelné :-)

Recepty na makronky mám dva - jeden na kávové z tchibo blogu a jeden na levandulové z časopisu rozmarýna. Gramáž surovin je v obou receptech stejná, liší se pouze barevným a chuťovým provedením. A protože teď před vánoci opravdu není levandulová sezona, zvolila jsem následující kávovou variantu:

Kávové makronky

Suroviny:

110 g mandlové mouky

120 g moučkového cukru

1 čajová lžička mleté zrnkové kávy Tchibo Espresso Barista

2 velké bílky nebo 3 malé

100 g moučkového cukru navíc

2 x 100 g Lučina

kakao

Postup:

Na plech dáme pečicí papír, na který jsme si předem naznačili kolečka o průměru 3-4 cm. Necháme mezi nimi rozestupy, aby se makronky nespekly. Dáme stranou a troubu rozehřejeme na 160 °C. Poté si připravíme suché ingredience. Gramáž by měla být pečlivě odvážena, makronky jsou náročnější dezert. :) V mixéru meleme mandle, cukr a kávu, aby se pěkně propojily a zjemnily. Poté v míse vyšleháme bílky do sněhu a postupně po lžících k němu přidáváme 100 g cukru. Až začne sníh tvořit špičky, je připravený na přidání suchých ingrediencí. Přes sítko prosíváme mouku ke sněhu a opravdu jemně promícháme. Nesmíme míchat moc, jinak makronky nebudou nadýchané. Nejlepší je míchat vařečkou do pomyslných osmiček. Do cukrářského sáčku plníme těsto a na plech tvoříme budoucí makronky podle načrtnuté šablony, budou pak všechny stejně velké. Pokud jsou nerovné, můžeme je navlhčeným prstem uhladit. Dáme do trouby a pečeme 10-15 min. Po vyjmutí z trouby necháme makronky vychladnout a pak je sundáme z plechu. Během toho si připravíme náplň z Lučiny a kakaa podle chuti. Pomažeme jednu makronku náplní a druhou přiložíme. Náplň jsem nesladila, makronky jsou sladké dost a nakyslá náplň je skvělým vyvážením chutí.
Zdroj: http://www.tchiboblog.cz/kavove-makronky/ 

Od kamarádky jsem měla půjčenou jednu silikonovou formu na makronky, která se mi velmi osvědčila. Na další plechy makronek jsem se nechala inspirovat trikem zmíněným v receptu a na pečící papír jsem si tedy tužkou obkreslila kolečka.  

Jen jsem si v receptu rochu obměnila přípravu krému na slepování makronek a ještě jsem jej doplnila o krémové mascarpone. Krém jsem tedy připravila ze dvou lžic lučiny, dvou lžic mascarpone a kakaa. 

Mikuláš, čert a anděl.... 

Nejobávanější večer v roce všech dětí je za námi. Jedna z dalších krásných tradic, která přetrvala až do dnešních dnů...
Naše Klárka už nějaké čerty viděla v pohádce, ale naživo se s nimi letos ve dvou letech setkala poprvé :-) Zatím jsme je tedy ještě nepozvali k nám domů, nechtěli jsme ji moc strašit, ale v podvečer jsme vyrazily na procházku s tím, že aspoň zdálky možná nějaké čerty s andělěm a Mikulášem zahlédneme. Šly jsme se také podívat na koníky, zda jsou řádně oblečení, když venku mrzne a musely jsme projít kolem místní hasičárny, kde zrovna měla skupinka čertů, Mikuláš a anděl sraz. Čerti zvonili řetězy kolem krku, anděl zvonečkem a v tom je Klárka zahlédla, jak vycházejí zpoza rohu. V první chvíli celá ztuhla a stisk její ručičky v mojí ruce velmi zesílil. Ale čerti naštěstí jen prošli po druhé straně ulice, dělali na Klárku "budliky, budliky" a zamávali jí. Nakonec se i Klárka osmělila a se slovy: "Mami, koukej!" začala na čertíky také mávat. A tím začalo naše podvečerní dobrodružství. Klárka když viděla, že si ji čerti nechtějí odnést do pekla, ale pouze ji zamávali a začali se od nás vzdalovat, sebrala odvahu, nebo spíš její zvědavost zvítězila nad strachem, a začala mě tahat za ruku, že se chce jít ještě za čerty podívat. Vysvětlovala jsem jí, že tedy asi musela být během roku opravdu hodná, když ji ti čerti ani moc nestrašili a že tedy nejspíš jdou na návštěvu za dětičkami, které během roku zlobily trochu víc. V tom přijela bílá dodávka, čerti s andělem a Mikulášem do ní naskákali a odjeli. A když nás projíždějící dodávka plná čertů míjela, tak nám čerti ještě jednou zamávali.
Myslím, že z tohoto setkání má Klárka docela zážitek, protože celou cestu z procházky domů nemluvila o ničem jiném, než o čertíkách, andělíčkovi a Mikulášovi a o tom, že odjeli autíčkem za dětičkami :-)

První adventní neděle je za námi...

V něděli jsme zapálili první svíčku na adventním věnci a naší malé Klárce jsme udělali rodinné "slavnostní" rozsvícení stromečku u nás na zahradě. I u nás v Plzni se o víkendu slavnostně rozsvěcel vánoční strom na náměstí, ale každý rok tam bývá strašné množství lidí. Proto jsme zvolili soukromou variantu doma. Nicméně už se moc těším, až naše plzeňské vánoční trhy navštívím. Každý rok jsou moc hezké. Celkově mám moc ráda atmosféru vánočně vyzdobeného města. Líbí se mi procházet se osvětlenými ulicemi v centru, ale i u nás na předměstí. Vždy v podvečer za soumraku se vydáváme s Klárkou  na procházku pozorovat světýlka v zahradách a řekla bych, že se to líbí i Klárce :-)

Je to už nějaký čas, co jsem na svém blogu psala o návštěvě svíčkárny Unipar v Rožnově pod Radhoštěm, kde jsem se dozvěděla, že i Vánoce podléhají módním trendům, tedy přesněji řečeno vánoční dekorace. Stále mám doma schovanou svíčku v ledově modré barvě, kterou jsem si u nich zakoupila a která prý bude v módě v roce 2017. Takže svíčka tedy na své zapálení ještě rok počká, abych se příští rok mohla v lifestylových časopisech přesvědčit, že Vánoce v roce 2017 budou laděné do ledových tónů, především do ledově modré barvy. Pamatuji si, jak nám tehdy paní průvodkyně říkala, že si musejí na tři roky dopředu kupovat informace o tom, jaké barvy budou na vánoce "frčet", aby za včasu zahájili výrobu svíček v aktuálních módních barvách. Připadalo mi to trochu přitažené za vlasy, mému manželovi ještě víc, nicméně je vidět, že mi tato informace velmi utkvěla v paměti :-)

Nevím jak vy, já osobně si ráda prohlédnu vánoční lifestylové časopisy, abych načerpala inspiraci, co se výzdoby domu týče, nicméně jako každý rok u nás vyhrává červená a bílá barva, občas trochu zlaté. Mám totiž ráda, takové ty klasické staročeské Vánoce. Vánoční stromeček každoročně zdobíme červenými mašličkami a slaměnnými a dřevěnými ozdobami. A pak mám moc ráda motivy andělíčků, takže je během Vánoc u nás najdete také všude.

Touha opět zkusit něco nového...

Jak se blíží čas Vánoc a všeho toho vánočního pečení, mám opět spoustu nápadů, jaké nové recepty bych chtěla vyzkoušet. Samozřejmě doma každoročně pečeme naši oblíbenou klasiku... perníčky, slepované, pracny, vanilkové a třené rohlíčky, kokosky... mimochodem, dnes jsem si připravila těsto na perníčky, aby přes noc odpočívalo a zítra se vrhnu na první vánoční pečení!

Vloni jsem jako novinku vyzkoušela vosí hnízda, která jsme doma nikdy nedělali, ale když je u někoho ochutnám, vždy jsou výborná. Příprava těsta je velmi snadná, výsledek mého snažení byl také dobrý, vosí hnízda chutnala. Ale s odstupem času musím říct, že to byla dost piplačka, přestože jsem si koupila na vosí hnízda formu. 

Letos chci ale vyzkoušet něco jiného. Není to zrovna tradiční vánoční cukroví, ale jde o cukrovinku, která je teď velmi oblíbená a dalo by se říct, že se jedná o módní dezert. Je to prostě hit poslední doby. I já jsem podlehla jejich kouzlu... 

...ano, jsou to makronky. Už dlouho jsem je toužila ochutnat, jaké jsou, protože na pohled jsou prostě krásné a elegantní. Makronky na fotce jsou koupené v Lidlu, ale musím říct, že mi opravdu chutnaly. Jsou ale poměrně drahé, takže jsem se rozhodla, že si zkusím upéct vlastní. Už jsem si našla pár receptů a mám mezi nimi svého favorita. Takže až nakoupím potředné suroviny, jako například mandlovou mouku, o jejíž existenci jsem doposud neměla vůbec ani tušení, tak se vrhnu na pečení. Pokud bude akce úspěšná, tak pak asi vytvořím krátkou fotoreportáž na téma makronky :-)

Dýňové inspirace

Dýně prostě k podzimu neodmyslitelně patří. Jsou nejen krásnou dekorací, ale z odrůd vhodných ke konzumaci si můžete připravit i spoustu dobrot. Já jsem se opět nechala inspirovat svým oblíbeným časopisem Venkov & styl a vyzkoušela jsem pár jejich dýňových receptů. Velice mne nadchl recept na vláčnou dýňovou bábovku. Byla jsem zvědavá, jak taková dýňová bábovka chutná, a tak jsem se ji rozhodla vyzkoušet a rozhodně jsem neprohloupila. Chuťově je výborná, těsto je opravdu krásně vláčné a navíc to není taková kalorická bomba jako klasická bábovka, na kterou spotřebuji kostku másla a čtvrt kila cukru. V tomto receptu se vůbec žádný tuk nepoužije, vyjma kousku másla na vymazání formy a v bábovce je jen minimum cukru. Postupovala jsem tedy podle následujícího receptu:

Dýňová bábovka

200g najemno nastrouhané dýňové dužiny (použila jsem dýni Hokkaido), 3 vejce, 150g hnědého třtinového cukru, 100g polohrubé mouky, 1 lžička prášku do pečiva, 200g mletých mandlí (protože jsem neměla mandlí dostatek, použila jsem 100g mletých mandlí a 100g mletých vlašských ořechů), kůra z 1 biopomeranče a 100ml pomerančové šťávy (což zhruba odpovídá množství šťávy vymačkané z 1 pomeranče)

Nejprve jsem vyšlehala do pěny žloutky s cukrem, pak jsem vmíchala dýňovou dužinu, mouku, prášek do pečiva, mleté ořechy a nakonec pomerančovou šťávu a kůru. Z bílků jsem vyšlehala tuhý sníh a vmíchala ho do hotové směsi. Bábovkovou formu jsem vymazala máslem a vysypala moukou, nalila jsem do ní hotové těsto a umístila do trouby předehřáté na 180°C. Bábovku jsem pekla cca 45 minut. Po vyjmutí z trouby jsem ji nechala cca 10 minut zchladnout a poté jsem hotovou bábovku krásně vyklopila na talíř a posypala moučkovým cukrem.

Z dýně Hokkaido je výborná i polévka. Receptů najdete na internetu velké množství. Já mám svůj osvědčený recept na dýňovo-mrkvovou polévku, který jsem zde na blogu již uváděla. Tentokrát jsem se však rozhodla vyzkoušet ještě i jiný recept, který mne velmi zaujal a musím říct, že dýňová polévka se zázvorem  a opečenými jablíčky je také moc dobrá. Je zase chuťově trochu jiná, díky zázvoru trochu pikantní a hlavně plná vitamínů. A myslím si, že v aktuálním počasí přijde velmi vhod, neboť zázvor v ní obsažený je považovaný za přírodní antibiotikum a dokáže se poprat se spoustou nepříjemných bacilů.

Dýňová polévka se zázvorem a s opečenými jablíčky
300g dýňové dužiny (ideálně z dýně hokkaido nebo máslové), 2 cibule, 40g čerstvého zázvoru, kousek másla, 250ml cideru nebo bílého vína, 500ml zeleninového vývaru, 2 jablka, 2 lžíce olivového oleje, 100ml smetany, sůl, pepř

Oloupanou cibuli nakrájenou nadrobno jsem nechala zesklovatět na másle. Dýni a zázvor jsem také pokrájela na menší kousky, přidala je k osmažené cibulce a orestovala. Orestovanou směs jsem pak podlila bílým vínem, ale můžete použít i jablečný cider. Já měla doma sudový Děvínek, takže jsem jej do polévky použila. Protože jsem neměla zeleninový vývar, podlila jsem směs vroucí vodou a přidala dvě kostky zeleninového bujonu a trochu sojové omáčky. Vše jsem za občasného míchání nechala cca 20 minut probublávat na mírném plameni. Poté jsem směs rozmixovala v hladký krém, do kterého jsem přilila smetanu a ještě chvilku povařila. Hotovou polévku jsem pak už jen dochutila mletým barevným pepřem, polévkovým kořením a solí. Pak jsem si oloupala jablíčka, rozčtvrtila je a nakrájela na plátky, které jsem pak z obou stran osmažila na olivovém oleji, posolila a opepřila. Tako připravená jablíčka se na závěř přidají do hotové polévky.

Ze zbytku dýně jsem pak vyzkoušela ještě jeden recept, který jsem našla na Tchibo blogu. O dýňovém latté jsem nikdy předtím neslyšela, ale protože jsem milovník kávy, řekla jsem si, že to zkusím. Trochu dýňové dužiny jsem si tedy ve vodě rozvařila do měkka a rozmixovala. Do dýňového latté jsem použila tři polévkové lžíce takto připraveného pyré (viz recept níže) a zbytek dýňového pyré jsem pak přidala do připravované polévky.

Dýňové latté

150 ml vody, 150 ml javorového sirupu, 3 polévkové lžíce dýňového pyré, kousek čerstvého zázvoru, 2 tyčky skořice, 2 čajové lžičky hřebíčku, 1/2 muškátového oříšku strouhaného

1 velké espresso z kávy Tchibo Espresso Barista, 100 ml mléka

Nejprve si připravíme dýňové pyré. Malou dýni (Hokkaidó nebo english pie) rozpůlíme, zbavíme semínek a nakrájíme ji na kousky. Povaříme do měkka a rozmixujeme. Do kastrůlku nalijeme vodu se sirupem a přidáme pyré (zbytek pyré můžeme použít do pomazánky nebo do těsta). Kousek zázvoru nastrouháme k ostatním surovinám do kastrůlku, může být i neloupaný. Zázvor přidávejte podle chuti postupně. Nakonec přidáme zbylé ingredience, kromě kávy a mléka. Přivedeme vše k varu. Potom teplotu stáhneme a deset minut lehce povaříme. Necháme zchladnout a přecedíme přes jemné sítko. Hotový dýňový sirup uchováme v lednici. Na jedno latte použijeme dvě lžíce sirupu, zalijeme kávou a pomalu přilijeme teplé mléko, které můžeme i jemně našlehat.
Více na: http://www.tchiboblog.cz/dynove-latte/ 
  

Dýňový sirup mám tedy hotový a uskladněný v ledničce. Káva s dýňovým sirupem je výborná, chuťově zajímavá a krásně voní. Vůní mně připomíná vánoční perníčky nabo svařené víno. Chuť kávy je díky sirupu jemně kořeněná s nádechem skořice, hřebíčku a muškátového oříšku. Za chvilku je tu advent a dýňové latté bude rozhodně příjemným společníkem i v čase vánočním :-)

A aby ani kousek krásně šťavnaté dýně nepřišel nazmar, usušila jsem si i pár dýňových semínek. Na jaře je zkusím zasadit a uvidím, jestli se mi povede na zahrádce vypěstovat stejně krásné a šťavnaté dýně.
... A do vydlabané dýně jsme pak vyřezali obličej, takže i naše Klárka má doma malé dýňové helloweenské strašidýlko :-)

Martin přijel na bílém koni...

Tak letos svatý Martin opravdu přijel na bílém koni. Nevím jak u Vás, ale u nás teď za oknem pěkně chumelí a my si užíváme hezký večer při světle svíček a s lahvinkou svatomartinského vína. Nejkrásnější svátky roku se nezadržitelně blíží. Za chvilku budeme zapalovat první adventní svíčku a pak už ten čas do štědrého dne uběhne jako voda. Mám advent velmi ráda, je to pro mne čas pro setkávání s přáteli a s rodinou, ať už v teple domova nebo u svařeného vína či horké medoviny na vánočních trzích. Miluju procházky večerním městem i ulicemi kolem našeho bydliště... ráda si prohlížím vánoční výzdobu u domů, všechna ta světýlka, svíčky a rozsvícené stromečky téměř v každé druhé zahradě... 

Vůně vánočního cukroví za chvilku provoní i náš dům. Promýšlím a připravuji výzdobu bytu i dekorace kolem domu, a jak tak venku chumelí, přepadla mě nějaká nostalgická nálada a nejraději bych se do všeho pustila hned teď. Ale všechno má svůj čas... takže zítra se zajedu podívat na košt svatmartinských vín na Křivoklát a na začátek adventu si ještě ty dva týdny počkám...

Krátká foto-reportáž z víkendu v Třeboni

"Okolo Třeboně, pasou se tam koně... "  

...zda se okolo Třeboně pasou koně, jak se zpívá ve známé české lidové písničce, tak to nevím, ale zato vím, že se tam na polích pasou hejna volavek. Přijížděli jsme k Českým Budějovicím a viděli jsme jich na polích spoustu. Okolo Třeboně, je vůbec krásná příroda. Protože měly děti podzimní prázniny, vyrazili jsme tam s partou kamarádů a s našimi dětmi na prodloužený víkend, během kterého se nám povedlo obeplout i celý svět parníkem... samozřejmě, že mluvím o třeboňském rybníku Svět. 

Okolo Třeboně, to je krásný kraj plný nejen rybníků, ale najdete tu i spoustu krásných zámků, okolo kterých se většinou rozprostírají rozlehlé parky. A právě tyto parky jsou nádherné nejen v létě, kdy všechno kvete, ale i na podzim, kdy se stromy oblékají do teplých odstínů červené, okrové, oranžové a žluté barvy. My se několikrát procházeli v třeboňském zámeckém parku, který je právě teď na podzim krásně barevný. A krásný je samozřejmě i sám zámek Třeboň...

Na předměstí Třeboně se nachází i malá Záchranná stanice pro volně žijící živočichy, kam se můžete zajít podívat na prohlídku. My se tam s dětmi vydali a byla to moc milá návštěva. Pro děti bylo velkým zážitkem pozorovat zvířátka, jít na návštěvu za veverkami do jejich výběhu a krmit je oříšky, nebo si třeba pohladit puštíka obecného či netopýra. Pán v záchranné stanici byl velmi milý a ochotně nás stanicí provedl a pověděl nám i některé smutné příběhy se šťastným koncem svých zvířecích pacientů. 

A tak jsme měli možnost pozorovat krmení slepé volavky, výra s popáleným křídlem, malého lišáka...  Největším zážitkem bylo pochopitelně krmení veverek v jejich voliéře. Pro oříšek udělají cokoliv, jedna mi dokonce zalezla do kapsy v bundě. Nádherná pro mne byla i možnost pohladit si malého puštíka se zraněnou nohou. Nikdy bych nevěřila, jak krásně jemné má peří. Vstupné do záchranné stanice je dobrovolné a tak jsme tam každý nechali nějaký ten příspěvek na provoz a krmení pro zvířecí pacienty, protože se zde o ně opravdu starají s láskou.

A když už jsme byli v kraji rybníků, nemohli jsme si nechat ujít výlov jednoho z nich. Zajeli jsme tedy do vísky Sedlo, která se nachází cca 20 km od Třeboně ve směru na Jindřichův Hradec. V sobotu zde probíhal výlov místního Kaplického rybníka. Byla to malá vesnická akce, která nepostrádala kouzlo venkova a místních tradic. 

Rybáři si dopoledne začali připravovat své podběráky a kádě a samozřejmě došlo i na rozložení stanu, kde se točilo pivo, naléval rum a vařil teplý grog. K občerstvení byl připraven guláš a smažené kapří podkovy, které jsme ochutnali a byly naprosto luxusní. Moc jsme si pochutnali. Samozřejmě nechyběl ani hudební doprovod - hrála místní kapela Zoufalka.

Víkend to byl krásný a i když byl prodloužený, tak přesto byl příliš krátký na objevování všech zázkoutí a krásných míst okolo Třeboně.

Podzim v zahradě

Letošní podzim přišel moc rychle a zatím jsme si ani moc neužili krásných podzimních dní plných barev a sluníčka. Počasí je většinou sychravé a nevlídné. Ale když slunko na pár okamžiků vysvitne, je nádhera projít se pod barevnými korunami stromů a kochat se podzimní krajinou a okolními zahrádkami. 

Já se letos u nás na zahradě pustila do takového menšího projektu - úpravu  skalky kolem bazénu a příjezdové cesty k domu. Staré túje a zakrslé borovice, které zdy byly vysazené ještě dřív než jsem se narodila už nevypadaly vůbec hezky a zasahovaly i do příjezdové cesty, protože už byly přerostlé. Na fotce je vidět původní, již nevyhovující stav i s mojí maličkostí. Kmen jabloně se ztrácí v záplavavě větví túje a mezi dřevinami je dokonce ukratá i kameninová roura, která vypadá poměrně zachovale, jenže už ve větvích ani není vidět. Když jsem byla malá, pamatuji si, že babička v této kameninové nádobě vždy pěstovala nějaké okrasné květiny. Já ji nyní hodlám využít stejně.

Takže jsme je s manželem vykopali a na jejich místě upravili záhon, který jsem se rozhodla osázet okrasnými květinami a dřevinami. Vybírala jsem takové rostliny, které vypadají hezky a budeme z nich mít i užitek.

Nyní už máme v novém záhonku zasazený jeřáb sladkoplodý, muchovník, ibišky, zvonkovec, hortenzie, okrasný česnek a řebčíky. Až se dočkám první úrody, tak vyzkouším uvařit jeřabinovou marmeládu. Plody muchovníku jsou také výborné - svým vzhledem i chutí připomínají borůvky. Květy hortenzie pak využiji do suchých okrasných vazeb. Doufám, že se všechny nové rostlinky ujmou a na jaře už nás potěší svou krásou.

A když už jsem objednávala nové rostliny na zahradu, tak jsem rovnou pořídila i několik sazenic obří borůvky a brusinky. To aby měla Klárka příští rok na zahradě co ochutnávat :-)

A abych si trochu toho krásného barevného podzimu přinesla i domů, vyrobila jsem si podzimní věneček na dveře z šíplů, bukvic a žaludů. S jeho konečnou podobou jsem hodně spokojená, a tak jsem se rozhodla, že se se svým výtvorem pochlubím. Nyní už věnec zdobí naše domovní dveře.

Vltavská vyhlídka Máj 

Po dlouhé době jsme zase vyrazili na výlet. Výlet do těchto končin jsem plánovala už od jara, kdy jsem si už ani nevím kde, přečetla článek o malebné krajině kolem Štěchovic a Slapské přehrady. Bohužel nebylo dost času navštívit všechna místa která jsem si přála vidět, tak jsme aspoň zavítali na slavnou vltavskou vyhlídku Máj. Jezdíme totiž do Nového Knína za mojí kamarádkou fotografkou, která je mimochodem moc šikovná :-) Měli jsme domluvené podzimní focení naší Klárky, takže skvělá příležitost, jak spojit příjemné s užitečným - výlet a focení do rodinného alba :-)

Cesta z Plzně až na vyhlídku je trochu zdlouhavá, ale zato vede malebnou krajinou a krásnými obcemi. V okamžiku, kdy jsme sjeli z dálnice a vydali se směrem na Dobříš, Nový Knín a Slapy jsme se kochali krásnou podzimní přírodou. Podle navigace jsme přijeli do obce Teletín, odkud jsme se vydali přes louku k lesu, kde je vyhlídka skrytá. Od auta až na vyhlídku jsme to měli necelý kiometr chůze, takže idelální procházka i pro naší dvouletou Klárku. Lesíkem jsme prošli až na skalní ostroh, odkud se nám naskytl nádherný výhled na meandr Vltavy. Úchvatná podívaná! Pokud budete mít někdy cestu kolem, rozhodně se jděte také podívat! 

 

Cestou jsme měli štěstí a našli jsme i pár čerstvých bedel, takže jsme si z nich po návratu domů udělali výborné bifteky. Oloupané bedlové klobouky jsem posolila, posypala trochou kmína a hodila na pánev do rozpáleného oleje. Je to fakt dobrota!

Z výletu jsme přijeli nadšení, ale slíbili jsme si, že se do malebných končin kolem Štěchovic vydáme na jaře znovu. Ještě je tam spoustu hezkých míst k navštívení - Smetanova vyhlídka na druhý vltavský meandr, Krňanský vodopád, Ztracenka a další... Už teď se ale obávám, že nám jeden den na objevování všech místních krás stačit nebude.

Švestky

Letos se u nás na plzeňsku urodilo poměrně dost švestek. Dostali jsme od kamarádů hned dvě bedny. Navařili jsme štestkové knedlíky, upekli několik švestkových koláčů, došlo na můj oblíbený dezert - švestky s medem a mascarpone... 

Pořád mi ale spousta švestek zbyla, takže došlo i na švestkovou marmeládu. Mám také recept na švestková povidla, ale jejich příprava je poměrně časově náročná, takže se raději spokojím s tou marmeládou.

Švestková marmeláda

Dvě kila švestek vypeckuji a nakrájím na kostičky, přidám šťávu ze dvou citronů, trochu vanilky a prohřívám v hrnci. Mezitím si připravím 700 cukru, do kterého vmíchám 20g pektinu. Cukr s pektinem vmíchám do ovoce, přivedu k varu a vařím 3-5 minut. Horkou marmeládu dám do připravených vyvařených skleniček a zavařím.

Šípkový likér a chilli papričky

Tak jsem doma na zahradě otrhala poslední zralé šípky. A protože už jich mám nasušených spoustu, tak jsem ještě naložila šípkový likér. Je výborný, obsahuje spoustu vitamínů a pravidelným popíjením jednoho panáka denně účinně působí na posílení organismu a imunity. 

Na šípkový likér potřebuji 2 hrnky šípků, kůru z poloviny citronu a z poloviny pomeranče, několik hřebíčků, kousek skořice, půl hrnku třtinového cukru a kvalitní brandy. 

Šípky omyju, odstraním stopky a okvětí, rozpůlím a vydlabu zrníčka. Dám je do velké sklenice, zasypu třtinovým cukrem, přidám nakrájenou kůru z citronu a pomeranče, hřebíček, skořici a zaliji brandy. Sklenici uzavřu a umístím na slunné místo na okno. Zde ji nechám stát cca následující dva měsíce. Po dvou měsících likér scedím, přeliji do sklenice a budu jej skladovat v ledničce.

 

Od kamarádky jsem dostala misku krásných chilli papriček. Jsou jemně pálivé, tak akorát například na špagety aglio olio. Moc mi lákalo udělat z nich dekorační svazek a zavěsit jej v kuchyni, ale papričky usušené vcelku se pak hůře zpracovávají, takže jsem je nakonec rozpůlila, vybrala z nich jadérka a nakrájela na kostičky, které si usuším.

Takto usušené je pak použiji jako základ na špagety "aglio olio":

Na pánvi rozpálím trochu olivového oleje, vhodím do něj hrstku sušených chilli papriček a pár stroužků česneku nakrájených na kostičky. Směs orestuji a vmíchám do čerstvě uvařených špaget a můžu servírovat posypané parmazánem. Rychlá, snadná a chutná večeře je hotová!