Barvy podzimu 

Tak se nám změnil čas a nastává období temna. Sluníčko už zapadá kolem páté hodiny a dny se budou nadále zkracovat. Ale když se ještě poštěstí a sluníčko začne svádět svůj poslední boj a povede se mu prosadit se, pak prožijeme krásné dny, jako byly ty poslední dva. A to mne znovu utvrzuje v tom, že i podzim může být krásný. Teplota se za odpoleního svitu slunce vyšplhala na sedmnáct stupňů a my jsme vyrazili s partou a s dětmi na krásnou podzimní procházku k řece, nakrmit labutě a kachny. Kochali jsme se barvami okolní krajiny a pomalu jsme došli až na lávku přes Berounku, kde je známé zimoviště ptáků. Začali jsme krmit kachničky tvrdým pečivem a najednou připlavala i celá rodinka nutrií. Ještě na jaře tam byl jen pan "nutriák" a najednou tam měl celou rodinu :-) Krmili jsme zvířátka, radovali se z krásného dne a úplně jsme zapomněli na čas a na rychle se krátící dny. Pomalu jsme se vydali zpět na cestu k domovu, mezitím začal padat soumrak a domů jsme přišli skoro za tmy. S ubývajícím sluníčkem začalo přituhovat  začala být pěkná zima. Zkrátka, léto už je nenávratně pryč! Ale i tak to byl nádherný den a děkujeme svým kamarádům, že jsme jej mohli prožít společně. 

A teď už pár fotek toho nádherného, barevného a podmanivého podzimu...

A jak tak přemýšlím nad krásně prožitým dnem, vzpomněla jsem si, jak jsme před třemi lety vyrazili na výšlap na Luzný. Odjížděli jsme z Plzně brzy ráno skoro ještě za šera a hlavně za příšerné mlhy, která nás obklopovala skoro celou cestou. Až když jsme začali stoupat do Šumavských kopců, začala se mlha rozpouštět a najednou jsme se ocitli úplně v jiném světě. Krásně svítilo sluníčko a shlíželi jsme do údolí, jak jednotlivé kopce vystupují z mraků. Prostě nádhera. Opustili jsme Plzeň, kde byl klasický inverzní den o odjeli do ráje na Šumavu. Výstup na Luzný byl naprosto úchvatný. Postupně jsme odkládali svršky a na vrchol došli jen v tričku a vyhrnutých kalhotech. Užili jsme si posledního sluníčka a vůbec se nám nechtělo se vracet do ponuré Plzně. Nicméně se zapadajícím slunkem jsme se museli vydat zpět. Sjeli jsme ze šumavských kopců a v údolí Úhlavy jsme se opět ocitli v mlze, že by se dala krájet. Mezitím už slunko úplně zapadlo za obzor a venku se zcela setmělo. Viditelnost byla mizerná, takže jsme viděli jen na cca dva metry před auto. Jeli jsme krokem, kamarádka, která se v tomto kraji narodila a dobře to tu zná navigovala, ale i tak jsme najednou dojeli do slepé uličky a zabrzdili auto přímo před betonovým zátarasem, který se nečekaně z mlhy vynořil. Zkrátka jsme v té mlze trochu zabloudili. Naštěstí jsme ale našli cestu zpět :-) Bylo to v sobotu 20.10.2012, na vrcholu Luzného bylo 20°C, bylo slunečno. Ten další víkend začalo sněžit. Na horách napadalo 20cm sněhu, u nás v údolí napadal jen sněhový poprašek, který brzy roztál. Ale i tak během jednoho týdne přišla zima a slunné a teplé dny byly nenávratně pryč!
A teď pár vzpomínkových fotek z toho nádherného podzimního dne na Šumavě...