Začíná vánoční čas...  :-)

Tak dnes máme první adventní neděli. Máte už zapálenou první svíčku na adventním věnci? My ano, dnes v podvečer jsme ji zapalovali s naší malou Klárkou. Každoročně si vyrábím adventní věnec sama, a ráda bych se s Vámi o své tvoření podělila. 

Co je na výrobu věnců potřeba? Stačí koupit korpusy na věnce - buď polystyrenové, nebo slaměnné - seženete je v každém hobbymarketu. Pak budete potřebovat nastříhané větvičky (já vždy ostříhám větvičky z našich tújí, ale vhodné jsou i větve tisu nebo jedle), adventní svíčky a cokoliv na ozdobení - mašličky, kaštany, ořechové skořápky, špunty od vína, vánoční ozdoby, skořicovou kůru, badyánové hvězdičky, usušené plátky citrusů apod. Fantazii se meze nekladou. Dále budete potřebovat dostatečně dlouhé hřebíky na připevnění svíček, vázací drát a tavnou pistoli. Pokud máte vše připravené, tak můžeme začít. Do korpusu si zapíchejte hřebíky, na které se pak napíchnou svíčky. Buď je můžete rozložit rovnoměrně jako já, nebo je dát všechny vedle sebe - opět záleží na Vás. 

Na takto připarvené korpusy pak pomocí vázacího drátu připevňujte nastříhané větve tak, aby zakryly korpus ze všech stran. 

Na připravené hřebíky napíchněte adventní svíčky. Já je radši ještě přilepím i tavnou pistolí, aby na věnci dobře držely. A pak už jen stačí věnce ozdobit. Jednotlivé ozdoby lepte tavnou pistolí přímo na větve a vždy je hezky přitiskněte. A tady už jsou hotové výtvory... 

A protože je dnes ta první adventní neděle, tak rovnou přidávám i fotku s první zapálenou svíčkou:

A proč se vlastně dělají adventní věnce a každou neděli se zapaluje jedna svíčka? Adventní věnec jednoduše slouží k odpočítávání 4 týdnů adventu. Dříve byly klasické adventní věnce zavěšované na stuhách od stropu, dnes je však nahradily věnce, které se aranžují na sváteční stůl. 

Tradice adventního věnce byla pravděpodobně založena v 19. století v Hamburku německým protestantským teologem Johannem Hinrichem Wichernem, který založil v Hamburku školu pro chudé děti. Ty se ho v předvánočním čase každodenně natěšeně ptaly, kdy už budou Vánoce. Proto roku 1839 vyrobil předchůdce dnešních adventních věnců ze starého dřevěného kola, na které umístil 19 malých červených svíček a 4 bílé svíce a kolo ozdobil jedlovými větvičkami. Každý den se pak zapalovala jedna svíčka - v něděli bílá a v ostatní dny malá červená. Děti tak měli přehled, jak dny do štědrého dne ubíhají. 

Svařené víno a ovocné punče

Nastal zimní čas a každý z nás přijde občas domů pořádně promrzlý a potřebuje se zahřát. Proto přidávám několik vyzkoušených tipů, jak připravit nápoje, které Vás zahřejí a příjemně naladí. 

Pomerančový nebo brusinkový punč

Krátce svaříme bílé nebo červené víno s pomerančovým nebo brusinkovým džusem v poměru 1:1 a s voňavým kořením - badyánem, skořicí a hřebíčkem. Pro dochucení můžeme přidat i trochu rumu, podle chuti osladit a ozdobit plátky pomeranče. Z vlastní zkušenosti vím, že hodně záleží na kvalitě použitého džusu a vína. Já osobně i svařák připravuji ze sudového vína raději než z lahví levného vína pochybné kvality. Nejvíce mi chutnala variace červené víno, brusinkový džus, trocha rumu, koření a přidala jsem i balíček vanilkového cukru :-)

Voňavý svařáček 

Nejprve dejte vařit vodu. Vody se pro přípravu svařeného vína použije přibližně desetina celkového objemu svařáku. Pokud tedy připravujete svařák ze sedminky vína, připravte si půl až jeden decilitr vody. Do vody dejte koření - skořicovou kůru, dvě hvězdičky badyánu a 6-8 hřebíčků a přiveďte k varu. Již v této fázi můžete do vody přidat i plátky pomeranče nebo mandarinky. Když takto připravenou směs krátce povaříte, získáte krásně voňavou esenci, do které pak nalijte připravenou láhev vína, podle chuti oslaďte minimálně jedním sáčkem vanilkového cukru a ohřejte na teplotu max. 80°C. Víno se nesmí vařit, protože by z něj vyprchal alkohol!

Já osobně vždy připravuji svařák raději z červeného vína. Víte, že červené víno je velice prospěšné v chřipkovém období? Má totiž antivirální a antibakteriální účinky. Dokáže ničit bakterie a viry, které jsou původci angíny, chřipky a nachlazení. Podle posledních výzkumů se prý vínem lze preventivně chránit před virovým onemocněním a chřipkou. Takže hurá do přípravy šálku svařeného vína a na zdraví! :-)

A ještě přidávám jeden tip na výborný nápoj na zahřátí v zimních měsících, který si můžete udělat i s dětmi, protože je bez alkoholu:

Horký jablečný džus
Budete potřebovat 1l dobrého jablečného džusu, 1/2l vody, 2 celé skořice, 1,5 lžíce cukru, 6 hřebíčků, 1 hvězdičku badyánu, 1 balíček vanilkového cukru.
Ve větším hrnci smíchejte džus, vodu a cukr a povařte. V malém plecháčku si mezitím nechte v troše vody přejít varem koření a takto připravený odvar pak přeceďte do hrnce s džusem a můžete hotový nápoj podávat.

Jiná varianta: 1l jablečného džusu, 3 lžíce citronové šťávy, 3 lžíce medu, 1 skořicová kůra, 6 hřebíčů
Vše zamíchejte v hrnci a ohřejte. Pozor, džus by neměl přejít varem.

11.11. Svatý Martin, Svatomartinské víno, Svatomartinské hody...

Tak jsme včera oslavili svátek svatého Martina. K nám do Plzně však na bílém koni nepřijel, naopak přinesl ještě docela příjemné teploty okolo 15°C :-) Tak bych řekla, že se nám s globálním oteplováním začíná význam této pranostiky pomalu vytrácet. 

Nicméně jsem se rozhodla podívat trochu do historie, kdo to vlastně byl Svatý Martin. Martin byl původně důstojníkem římského jezdectva v Galii, žil jako poustevník a dokonce byl zvolen biskupem ve francouzském městě Tours. Martin dostal své jméno po bohu války Marthovi, protože jeho otec byl vysloužilým římským vojákem a přál si, aby jeho syn šel v jeho šlépějích. Patří mezi nejznámější světce a přestože nebyl mučedníkem, byl prohlášen církví za svatého. K jeho životu se váže legenda, která dala základy dnešním svatomartinským tradicím a symbolům:

Podle této legendy spatřil Martin v zimě chladem se třesoucího muže, když na svém koni projížděl městskou bránou. Aby se muž mohl zahřát, Martin mu darovat polovinu svého pláště a tím muže zachránil před umrznutím. Druhý den totiž napadl sníh a začala opravdová zima. A právě proto se říká, že Martin přijíždí na bílém koni. Toto však nebyl jediný čin, kterým si získal pověst světce a později si jej lid ve francouzském městě Tours zvolil za svého biskupa právě díky těmto jeho činům. Martin byl ale velmi skromný a zpočátku se zdráhal přijmout biskupský titul a schoval se do hejna hus, které ho však svým kejháním prozradily. Martin tedy nakonec biskupský úřad přijal a husa se stala jeho osobním symbolem. Proto se také právě pečená husa jí na svátek svatého Martina.
Tradice svatomartinské husy přetrvává, a tak v období kolem svátku svatého Martina mnoho restaurací nabízí svatomartinské menu většinou ještě zakončené dezertem v podobě koláčku nebo mákem a povidly plněnými martinskými rohlíčky. A k pečené huse se samozřejmě popíjí svatomartinské víno. My jsme na svatomartinské menu zavítali jako každý rok do plzeňské restaurace u Mansfelda a opět jsme si velmi pochutnali.
Tradice svatomartinského vína je také velmi stará, ale na dlouhou dobu pak upadla v zapomnění. Vychází z dávného zvyku vinařů, kteří si v den svatého Martina připíjeli poprvné novým mladým vínem. Tento zvyk byl poprvé zmíněn už na dvoře císaře Josefa II., kdy se za jeho vlády právě 11.11. pravidelně ochutnávala mladá vína z nové podzimní sklizně a vzhledem k termínu tohoto koštu se začala tato tradice označovat jako svatomartinská. Toto datum však nebylo vybráno náhodně, protože právě 11. listopadu vždy končil i hospodářský rok a vinařům, sedlákům a jejich čeledínům končila služba. Při sklence mladého vína se pak sjednávaly dohody na další hospodářský rok.
Jak jsem se již zmínila, tato tradice byla dlouhou dobu opomíjena a obnovena byla poměrně nedávno a to nejprve jako reakce na francouzskou tradici Beaujolais nouveau. U nás se první ochutnávka mladých vín uskutečnila v roce 1994, ale velký rozvoj této tradice nastal až o deset let později. V současnosti jsou svatomartinská vína velmi oblíbená. Aby ale mohlo být víno označeno jako svatomartinské, musí splnit všechna předepsaná kritéria. Jsou přesně stanoveny odrůdy, které mohou označení svatomartinského vína nést. Z bílých odrůd to může být pouze Müller Thurgau, Veltlínské červené rané a Muškát moravský, z modrých odrůd pak Svatovavřinecké, Modrý Portugal a Zweigeltrebe, ze kterých se vyrábí i v současné době velmi populární "roséčka". Výběr těchto odrůd není náhodný - jedná se o odrůdy, které v našich klimatických podmínkách dozrávají nejdříve.

Vánoční pečený čaj

Pečený čaj si můžete připravit z různého ovoce dle vaší fantazie a chuti. Můžete použít jablka, hrušky, pomeranče, banány, mandarinky, rybíz, borůvky, švestky, jahody, maliny, meruňky... 

Já dnes použila domácí jablíčka ze zahrádky, švestky, které jsem měla zamražené od léta, pomeranče a mandarinky. Ovoce jsem nakrájela na kostičky a nasypala do velkého hlubšího pekáče. Celkem jsem měla takto připravené 2,5 kg ovoce. Ovoce jsem zasypala 2 kg cukru, zalila 2 dcl rumu a promíchala. V originálním receptu je poměr ovoce a cukru 1:1, ale když je ovoce sladké, tak rozhodně stačí použít cukru méně. Pak jsem do pekáče nasypala mletou skořici, hřebíček a vymačkala šťávu ze dvou citronů a opět vše promíchala. Připravenou ovocnou směs jsem dala do trouby předehřáté na 220°C a pekla cca 50 minut. Je nutné směs občas trochu promíchat. Ovoce se peče tak dlouho, dokud nepustí šťávu, takže čas pečení je pouze orientační a záleží také na zvoleném druhu ovoce a vaší troubě. 

Po upečení jsem ještě horkou směs naplnila do vyvařených lahví, pevně uzavřela a otočila dnem vzhůru. Původně jsem chtěla udělat menší množství, ale nakonec mám 11 skleniček od marmelády plných pečeného čaje :-)

Finální příprava pečeného čaje už je velmi snadná. Do hrnečku dám 2 - 3 lžičky pečené ovocné směsi a zaliji vroucí vodou. 

Pečený čaj se skořicí a hřebíčkem vám krásně provoní celý byt a navodí příjemnou vánoční atmosféru :-)

Oříšková úroda

Na zahradě máme jeden velký ořešák, který každý rok plodí spoustu výborných vlašských ořechů. Schvovat si nějaké vylouskané k namletí do vánočního cukroví je samozřejmost. Už teď se těším na vánoční pečení. Jen to louskání je občas trochu otročina, ale na druhou stranu ideální činnost pro dlouhé podzimní večery :-)

Vlašské ořechy jsou velmi výživné. Obsahují nenasycené omega-3-mastné kyseliny, které mají pozitivní vliv na lidský organismus a u malých dětí podporují rozvoj mozku. Ořechy jsou energeticky velmi bohatým zdrojem, jsou bohaté na vitamin E, B1, B6, obsahují kyselinu listovou a minerály jako jsou hořčík, měď a zinek. Všechny živiny obsažené ve vlašském ořechu působí pozitivně na psychiku člověka, podporují zdravé vlasy, nehty a pokožku. Konzumace ořechů má protizánětlivé vlastnosti, pomáhá regulovat krevní tlak a udržovat nízkou hladinu škodlivého cholesterolu v krvi. 

A protože máme oříšků opravdu hodně, tak z nich každý rok dělám i domácí cookies. Z jedné várky těsta jich udělám dva plechy a většinou do druhého dne zmizí. Příprava je velmi snadná a rychlá. Dělám je podle následujícího receptu:

Cookies

120 g hladké mouky

1/2 lžičky jedlé sody

150 g másla

120 g krupicového cukru

1 velké vejce

špetka soli, vanilkový cukr, kakao, perníkové koření

100 g oříšků 

1 dcl vody + 1 dcl rumu - na přípravu rumové lázně

Z vody a rumu připravím rumovou lázeň, do které alespoň na dvě hodiny namočím oříšky, aby se v lázni hezky nasákly. V míse smíchám mouku se špetkou soli, jedlou sodou, vanilkovým cukrem, kakaem a perníkovým kořením. Máslo rozehřeji s cukrem a naliji do mísy k mouce, přidám celé vejce a vše promíchám. Nakonec do těsta vmíchám oříšky nasáklé v rumové lázni. Na plech si rozložím pečící papír, na který už pak jen lžící vykrajuji hroudičky těsta. Těsto se během pečení rozteče do téměř pravidelných placiček. Peču cca 20 minut v troubě předehřáté na 150°C.  

Pokud máte opravdu velkou oříškovou úrodu jako my, tak si je můžete i upražit. Jsou pak výborné jako zdravé mlsání u televize :-)

Pražené oříšky 
200 g  oříšků (vlašské nebo lískové ořechy, můžete upražit i mandle)
150 g cukru krystal
50 ml vody
mletá skořice

Ořechy nejprve spařím horkou vodou a oloupu, aby neměly po upražení nahořklou chuť. Pak oříšky nasypu na pánev, podliji je 50 ml vody, přisypu cukr a za stálého míchání povařím. Dokud je voda s cukrem ještě tekutá, posypu oříšky mletou skořicí a dál míchám, dokud cukr na oříškách nezkaramelizuje. I po vypnutí plotny oříšky stále míchám, dokud se trochu nezchladí, aby se neslepily k sobě.

Cibulačka

Po dlouhé době jsem zase dělala svojí oblíbenou cibulačku na francouzský způsob, kterou máme všichni moc rádi. Příprava je sice časově náročnější, ale gurmánský zážitek za to rozhodně stojí. 

Na cibulačku budete potřebovat:

1 kg cibule
150g kvalitní anglické slaniny
1,5 l vývaru (může být hovězí, kuřecí, zeleninový, ale i silný bujon)
česnek
tymián
trochu mouky
2 dcl polosuchého bílého vína
sůl, pepř, případně cukr

A teď už samotná příprava. Ve velkém polévkovém hrnci si rozpálím olivový olej a opeču na něm slaninu nakrájenou na kousky. Mezitím si rozkrojím oloupanou cibuli na čtvrtky a každou čtvrtku rozdělím na jednotlivé vrstvy. Opečenou slaninu přendám do jiného kastrůlku a do rozpáleného oleje vhodím připravenou cibuli a restuji celkem zprudka. Když začne cibule hnědnout, přídám namačkaný česnek nebo jen zasypu sušeným granulovaným česnekem. Záleží, co komu vyhovuje víc. Cibuli restuji, dokud pořádně nezhnědne, aby pak dodala hotové polévce krásnou nahnědlou barvu. Cibuli je třeba restovat v kvalitním hrnci, který se nepřipaluje a je potřeba ji neustále hlídat a míchat, aby se nespálila. Zde nastává nejnáročnější fáze přípravy, protože cibuli restuji cca půl hodiny za stálého míchání, dokud zcela nezhnědne. Cibule se nesmí spálit, protože pak by měla polévka hořkou chuť. Když cibule krásně zhnědne, zapráším ji hladkou moukou a promíchám. Vrátím zpět opečenou slaninu, přidám tymián, podliji bílým vínem a promíchám, dokud se nevyvaří alkohol. Já volím kvalitní polosuché sudové víno, které dodá polévce tu správnou a pro cibulačku typickou kyselost. Pak přidám vývar a na středním plameni vařím dalších cca 35 - 45 minut. Pokud nemám připravený vývar, tak stačí i podlít horkou vodou a přidat dvě kostky silného bujonu. Dochutím solí, mletým barevným pepřem, případně ještě polévkovým kořením. K hotové polévce se servíruje nahrubo nastrouhaný cheddar a opečená bagetka.

Dobrou chuť!

Barvy podzimu 

Tak se nám změnil čas a nastává období temna. Sluníčko už zapadá kolem páté hodiny a dny se budou nadále zkracovat. Ale když se ještě poštěstí a sluníčko začne svádět svůj poslední boj a povede se mu prosadit se, pak prožijeme krásné dny, jako byly ty poslední dva. A to mne znovu utvrzuje v tom, že i podzim může být krásný. Teplota se za odpoleního svitu slunce vyšplhala na sedmnáct stupňů a my jsme vyrazili s partou a s dětmi na krásnou podzimní procházku k řece, nakrmit labutě a kachny. Kochali jsme se barvami okolní krajiny a pomalu jsme došli až na lávku přes Berounku, kde je známé zimoviště ptáků. Začali jsme krmit kachničky tvrdým pečivem a najednou připlavala i celá rodinka nutrií. Ještě na jaře tam byl jen pan "nutriák" a najednou tam měl celou rodinu :-) Krmili jsme zvířátka, radovali se z krásného dne a úplně jsme zapomněli na čas a na rychle se krátící dny. Pomalu jsme se vydali zpět na cestu k domovu, mezitím začal padat soumrak a domů jsme přišli skoro za tmy. S ubývajícím sluníčkem začalo přituhovat  začala být pěkná zima. Zkrátka, léto už je nenávratně pryč! Ale i tak to byl nádherný den a děkujeme svým kamarádům, že jsme jej mohli prožít společně. 

A teď už pár fotek toho nádherného, barevného a podmanivého podzimu...

A jak tak přemýšlím nad krásně prožitým dnem, vzpomněla jsem si, jak jsme před třemi lety vyrazili na výšlap na Luzný. Odjížděli jsme z Plzně brzy ráno skoro ještě za šera a hlavně za příšerné mlhy, která nás obklopovala skoro celou cestou. Až když jsme začali stoupat do Šumavských kopců, začala se mlha rozpouštět a najednou jsme se ocitli úplně v jiném světě. Krásně svítilo sluníčko a shlíželi jsme do údolí, jak jednotlivé kopce vystupují z mraků. Prostě nádhera. Opustili jsme Plzeň, kde byl klasický inverzní den o odjeli do ráje na Šumavu. Výstup na Luzný byl naprosto úchvatný. Postupně jsme odkládali svršky a na vrchol došli jen v tričku a vyhrnutých kalhotech. Užili jsme si posledního sluníčka a vůbec se nám nechtělo se vracet do ponuré Plzně. Nicméně se zapadajícím slunkem jsme se museli vydat zpět. Sjeli jsme ze šumavských kopců a v údolí Úhlavy jsme se opět ocitli v mlze, že by se dala krájet. Mezitím už slunko úplně zapadlo za obzor a venku se zcela setmělo. Viditelnost byla mizerná, takže jsme viděli jen na cca dva metry před auto. Jeli jsme krokem, kamarádka, která se v tomto kraji narodila a dobře to tu zná navigovala, ale i tak jsme najednou dojeli do slepé uličky a zabrzdili auto přímo před betonovým zátarasem, který se nečekaně z mlhy vynořil. Zkrátka jsme v té mlze trochu zabloudili. Naštěstí jsme ale našli cestu zpět :-) Bylo to v sobotu 20.10.2012, na vrcholu Luzného bylo 20°C, bylo slunečno. Ten další víkend začalo sněžit. Na horách napadalo 20cm sněhu, u nás v údolí napadal jen sněhový poprašek, který brzy roztál. Ale i tak během jednoho týdne přišla zima a slunné a teplé dny byly nenávratně pryč!
A teď pár vzpomínkových fotek z toho nádherného podzimního dne na Šumavě...