Banánové lívance 

Banánové lívance jsou taková fitness snídaně. Recept na jednu porci je sestaven tak, aby porce obsahovala doporučenou denní dávku proteinů. Mně však banánové lívance natolik zachutnaly, že si je dělám nejen před cvičením, ale občas si je o víkendu dáváme k snídani celá rodina. Moc zachutnaly i naší Klárce, z čehož mám velkou radost, protože mě s tím jídlem jinak dost zlobí :-)

Na jednu porci je dle originálního receptu potřeba 1 banán, 2 vajíčka a hrst ovesných vloček. Já jsem si opět recept trochu poupravila podle sebe a na jednu porci používám 1 banán, 2 vajíčka, 1 vrchovatou lžíci ovesných vloček, 1 vrchovatou lžíci špaldové mouky a 1 lžičku prášku matcha tea. Banán rozmačkám vidličkou, všechny indredience zamíchám ve vyšší míse a rozmixuji do hladka ručním mixérem. Pak už stačí jen upéct lívanečky na kokosovém oleji. Když nemám kokosový olej, používám i slunečnicový. 

Cuketové recepty

Už asi měsíc jíme doma obden cuketu. Mám na záhonku vysazeno asi 8 rostlin a všechny plodí jako vzteklé. Sklizené cukety nestíhám zpracovávat a tak každá návštěva, která se u nás objeví si domů jako suvenýr odnáší naši cuketu. Mám pár svých osvědčených cuketových receptů, mezi které patří například sladká buchta z cukety s ořechy a politá čokoládou, o které jsem tu na blogu již psala. Letos jsem však chtěla vyzkoušet ještě i další dobroty. Dlouho jsem hledala nějaký recept na cuketovou variaci bramborové buchty a protože jsem nenašla žádný, který by mne zcela oslovil, tak jsem si ho nakonec kompletně vymyslela. Stejně to dopadlo s receptem na cuketové placky. Nakonec jsem také zkombinovala pár receptů dohromady a výsledek se myslím celkem vydařil, protože všem moc chutnaly.

Moje cuketová buchta 

Nahrubo nastrouhám polovinu velké cukety, přidám 3 vejce, prolisované 4 stroužky česneku, 2 hrnky hrubé mouky a na drobné kousky nakrájenou pražskou šunku nebo vepřové koleno z konzervy. V troše teplého mléka se lžičkou cukru si připravím kvásek z poloviny kostky droždí a zamíchám jej do cuketového těsta. Nakonec dochutím solí, trochou mletého barevného pepře a sušenými bylinkami, které mám po ruce. Hotové těsto naliji do vymaštěného a moukou vysyspaného pekáče a peču cca 45 minut v troubě předehřáté na 180°C. 

Moje cuketové placky

Opět nahrubo nastrouhám cuketu, množství odhaduji podle počtu strávníků. Přidám 2-4 vejce, osolím, dochutím směsí koření antonínovy bylinky, přidám na drobné kousky nakrájenou šunku z konzervy a nahrubo nastrouhaný parmazán nebo grana padano. V plackách je dobrý ale třeba i strouhaný cheddar. Pak přimíchám cca 4 - 6 vrchovatých lžic špaldové mouky. Placky peču na rozpáleném oleji jako bramboráky. Hotové ještě posypu hoblinami parmazánu a můžu je podávat. 

Léto v troubě

Levanduli většinou využívám k přípravě macerátu, který podporuje trávení a ulevuje od bolestí v žaludku, k přípravě levandulové limonády nebo máslových sešenek s levandulí. Letos jsem se konečně odhodlala vyzkoušet i levandulové muffiny. Mám recepty na spoustu různých druhů muffinů, ale většinou u nás nejvíc vedou ty čokoládové. Nicméně jsem letos vyzkoušela i ty s levandulí a musím říct, že mne jejich chuť příjemně překvapila svojí svěžestí. Přidala jsem do těsta i fialové potravinářské barvivo, aby byly muffiny uvnitř hezky fialové jako sama levandule.

Levandulové muffiny 

Na těsto jsem použila: 100g cukru, 170 ml mléka, 2 vejce, 125g másla, 2 lžičky prášku do pečiva, 220g polohrubé mouky, 2 lžíce bílého jogurtu, 1/2 lžičky jedlé sody, 1/2 lžičky soli, 1/2 lžičky mleté skořice a 1 lžíci sušených levandulových květů.
Nejprve jsem ušlehala vejce s cukrem, pak přidala mléko, rozpuštěné máslo, prášek do pečiva, sodu, sůl a mletou skořici. Nakonec jsem vmíchala 2 lžíce bílého jogurtu a sušené levandulové květy. Silikonové košíčky na muffiny jsem do dvou třetin naplnila těstem, ozdobila cukrářskými perličkami a dala pést do trouby předehřáté na 180°C.

Léto na talíři

Už delší dobu chci ochutnat jednu italskou lahůdku - smažené cuketové květy. V Itálii je to velmi oblíbený pokrm. A právě italové jsou pověstní tím, že dokáží využít veškeré sezonní ovoce, zeleninu a bylinky hezky za čerstva ve výborných pokrmech. Téměř každý v Itálii má pořád za oknem několik květináčů s bylinkami a když vaří tak si jde utrhnout čerstvé bylinky za oknem nebo na zahrádce a rovnou je použije při přípravě. Například v Toskánských městečkách bývá zvykem, že u restaurací mají i vlastní zahrádky, ze které si kuhař v případě potřeby natrhá vše čerstvé a hned zpracuje. A teď už k těm smaženým cuketovým květům... ocení je každý, kdo má rád třeba kosmatice a další podobné květinové pokrmy. 

I fiori di zucchine fritte - smažené cuketové květy:

Na zahrádce jsem utrhla pár čerstvých cuketových květů, vylomila z nich pestíky, propláchla vodou a nechala okapat. Mezitím jsem si připravila těstíčko - do misky jsem rozklepla jedno vejce, přidala trochu mléka, špetku soli, směs koření Antonínovy bylinky a cca jednu vrchovatou lžíci špaldové mouky. Všeho jsem dala od oka tak, aby po zamíchání vzniklo hladké těstíčko řídké jako na palačinky.

V těstíčku jsem obalila jednotlivé květy a zprudka je usmažila ve vyšší vrstvě rozpáleného oleje hezky do zlatova.

Tentokrát jsem hotové květy podávala s čerstvou zeleninou, ale výborné jsou i s rozpečenou bagetou a třeba s česnekovým dipem nebo i s tzaziky.

Léto ve sklenici

Letos to vypadá na bohatou úrodu, takže zavařuji a uskladňuji na zimu co se dá. Není nad to, otevřít si uprostřed tuhé zimy kousek léta uchovaný ve sklenici. Od kamarádů jsme dostali obrovský košík třešní, které jsem zpracovávala dva dny... bylo jich opravdu hodně... takže mám asi 10 sklenic třešňové marmelády s metaxou a ve čtyřech velkých sklenicích naložené třešně na griotku. Vloni jsem dělala griotku poprvé podle osvědčeného receptu babičky mé kamarádky. Letos jsem naložila dvě sklenice stejně jako vloni a další dvě sklenice třešní jsem naložila podle receptu z Herbáře. Takže budeme moci na Vánoce porovnávat chuť griotky podle obou receptů. Sama jsem na výsledek zvědavá.

Domácí griotka podle kamarádčiny babičky:
Na tuto griotku potřebuji třešně a cukr v poměru 4:1, takže na 4 hrnky třešní použiji 1 hrnek cukru. Třeště nasypu do velké sklenice, prosypu je cukrem, uzavřu na nechám 14 dní stát, občas protřepu. Pak doplním sklenici lihovinou - vodkou, slivovicí, nebo třeba calvadosem a nechám uležet nejlépe až do konce listopadu. Já většinou používám vodku, protože je chuťově neutrální, takže nechá více vyniknout chuti třešní. V listopadu nebo až v prosinci pak už jen stačí scedit hotovou griotku do lahví.

Domácí griotka podle Herbáře:
Druhý recept, který jsem vyzkoušela, je podle pořadu České televize - Herbář, ve kterém také moc ráda čerpám inspiraci. Třešně i se stopkou jsem omyla a nechala okapat. Na dno velké sklenice jsem nasypala hrnek cukru, přidala hrst hrozinek a zalila hrnkem vodky a hrnkem rumu. Nakonec jsem do sklenice nasypala 4 hrnky třešní, jeden svitek skořicové kůry, cca 5 hřebíčků a kůru z bio pomeranče. Sklenici jsem pak dolila podle potřeby vodou, aby byly třešně zcela ponořené, uzavřela u dala za okno macerovat. Na okně se bude griotka opět macerovat nejlépe až do Vánoc.

Také už nám na zahradě uzrál angrešt a rybíz a pomalu začali opadávat, takže bylo na čase je zužitkovat. Z jednoho keříku rybízu jsem nasbírala plnou mísu akorát na jeden koláč. Mám jeden osvědčený recept na drobenkový koláč s ovocem a mám vyzkoušené, že chutná skvěle s rybízem, švestkami nebo třeba i s rebarborou.

Drobenkový koláč s rybízem:
Smíchám 1 hrnek cukru, 1 hrnek mléka, 1/2 hrnku oleje, 1 vejce a 1/2 pytlíku prášku do pečiva. Nakonec přidám dva hrnky polohrubé mouky a vše pořádně promíchám. Hotové těsto naliju na pekáč, posypu rybízem a drobenkou připravenou z kousku másla a trošky hladké, polohrubé mouky a trošky moučkového cukru. Peču cca 30 minut v troubě předehřáté na 180°C.

Angreštová marmeláda s banány:
Angreštu jsem natrhala půl kila, pomačkala šťouchadlem na brambory a přidala šťávu z jednoho citronu. Protože je angrešt kyselejší, "přisladila" jsem ho třemi pomačkanými banány o hmotnosti přibližně půl kila. Vše jsem v hrnci povařila cca 3 minuty. Pak jsem přisypala 300 g cukru promíchaného s 10g citrusového pektinu a povařila další 3 minuty. Ještě horkou marmeládu jsem přelila do sklenic a zavařila.

Svatojánský ořechový likér

Letos po několika letech náš ořešák zase plodí, takže jsem mohla přesně na den svatého Jana, jak praví tradice, natrhat nezralé zelené ořechy na likér. Na jednu dávku likéru jsem natrhala 15 zelených ořechů, umyté a osušené jsem je nakrájela na tenké plátky a nasypala do čisté sterilizované sklenice. Přidala jsem 1 svitek skořicové kůry, 4 hřebíčky, 3 kuličky jalovce a kůru z poloviny citronu. Vše jsem pak zalila litrem vodky, láhev uzavřela a postavila za okno, kam svítí sluníčko. 

Na slunném místě na okně bude sklenice s ořechy stát alespoň 6 týdnů. Po cca šesti týdnech výluh přecedím a svařím si cukrový sirup z 1/2 litru vody a 500g cukru, který smíchám s tmavým ořechovým výluhem a lahev opět umístím na slunné místo na okno na další měsíc. Po měsíci přeliji ořechový likér do sklenic a nechám jej dozrát do Vánoc ve sklepě. A o Vánocích se pak bude hodit jako přípitek a do Nového roku z něj většinou už nezbyde ani kapka!

Svatojánská noc

Dnes nás čeká magická svatojánská noc. Škoda, že se nám zkazilo počasí, ale to nám nebrání nasbírat si svatojánské bylinky a kvítí. Svatojánská noc je oslavou letního slunovratu, kdy je slunce na vrchulu svých sil. V pranostikách je svatojánská noc považována za počátek léta, i když tento den spadá do chladnějšího a deštivějšího období, kterému se říká ovčí chladna, nebo také medardovské období. Takže vlastně to dnešní chladné a pošmourné počasí má svoje opodstatnění. Deštivé počasí, které obvykle probíhá přibližně od 21. června do konce měsíce se někdy také nazývá svatojánské deště. Poté však následuje relativně suché období, kterému se pro změnu přezdívá pavlovské léto. 

Naši předci o svatojánské noci zapalovali na kopcích ohně, které symbolizovaly slunce a věřili v jejich magickou moc. Ohně pak pro získání síly přeskakovali a zapalovali v nich košťata, se kterými pak kroužili a tančili kolem ohně. Důležitým atributem svatojánské noci byly svatojánské byliny - devatero kvítí. Skladba devatera kvítí se liší kraj od kraje, ale pokaždé obsahuje jednu nejdůležitější bylinku - třezalku tečkovanou, které se také říká bylina svatého Jana. Dále mezi devatero kvítí patří zpravidla kopretina bílá, pelyněk, chrpa polní, komonice lélařská nebo třeba sporýš. Věřilo se, že byliny natrhané o svatojánské noci mají čarovnou moc a mají nejvíce léčivých látek a největší sílu, kterou pak po letním slunovratu ztrácejí. 

I já jsem si do vázičky natrhala svatojánské luční kvítí, aby nás i náš domov ochránilo před temnými silami, jak praví tradice. Třezalky jsem si však z louky přinesla více, abych mohla vyzkoušet třezalkový macerát. Červený macerát se připravuje z poupat třezalky tečkované a aby měl opravdu červenou barvu krve svatého Jana a obsahoval nejvíce účinných látek, přpravuje se z nasekaných čerstvých poupat třezalky těsně před rozkvětem. Hrst nadrobno nasekaných a v hmoždíři pomačkaných poupat jsem nasypala do čisté sklenice a zalila panenským olivovým olejem. Všechny poupata musejí být ponořená v oleji a hladina oleje by měla být alespoň 1 cm nad ponořenými poupaty. Sklenici jsem překryla plátýnkem, které jsem upevnila gumičkou, aby se mohla z macerátu vypařovat přebytečná voda. Takto naložená poupata třezalky se teď budou 3 - 6 týdnů macerovat na teplém a slunném místě, než budu moci hotový macerát scedit.

Lehce rozetřený macerát třezalky zklidňuje spálenou či ekzematickou kůži.Vmasírování třezalkového oleje do bolavých kloubů uvolní velké množství tepla, které ulevuje od bolesti a prohřeje ztuhlé klouby. Účinná látka z třezalky tečkované totiž působí protizánětlivě i jako analgetikum, které lokálně ulevuje od bolesti. Proto se také třezalkový olej používá při Breussově masáži, kdy se vmasíruje do meziobratlových plotýnek a napomáhá uvolnit bolest v oblasti krčí a bederní páteře.
Třezalka má celkově zklidňující účinky na celý náš organismus a vlastně je i takovým přírodním antidepresivem. Můžete si z ní připravit zklidňující čaj, nesmí ji však užívat ženy, které berou antikoncepci, neboť snižuje její účinky.
Třezalka je ceněná nejen pro svoje účinné léčivé látky, ale je i krásnou dekorací. Mně už ve vázičce zdobí stůl spolu s dalším lučním kvítím. Její kvítka vypadají jak drobné hvězdičky a sytě žlutá barva i v těchto pošmourných dnech opravdu připomíná letní sluníčko :-)

Citronový koláč

Již delší dobu sleduji jeden moc hezký blog, který píše Děvče u plotny - https://www.devceuplotny.cz/foodblog. Naposledy mne zaujal recept na rychlý na přípravu a chutný citronový koláč. Není na něj potřeba mnoho surovin, takže jsem ani nemusela nic moc dokupovat a mohla jsem recept rovnou vyzkoušet. Při pečení koláč nádherně provoněl celou kuchyni svěží vůní citronů, že jsem se už nemohla dočkat, až ho ochutnám. 

  

Originál receptu najdete zde na stránkách Děvčete u plotny:

https://www.devceuplotny.cz/foodblog/citronovy-kolac

Na koláč jsem potřebovala:

3 vejce, 150 g cukru krupice, špetku soli, nastrouhanou kůra ze dvou bio citronů, šťávu z 1 bio citronu, 80 g hladké mouky, 100 g mandlové mouky, 1/2 lžičky prášku do pečiva, 75 ml másla, 75 ml bílého jogurtu a 3 hrsti plátků mandlí na posypání

Vejce jsem ušlehala s cukrem, špetkou soli a citronovou kůrou do nadýchané pěny, pak jsem přimíchala citronovou šťávu a mouku promíchanou s mandlovou moukou a práškem do pečiva. Oproti originálnímu receptu jsem zde udělala malou změnu a místo bílé hladké mouky jsem použila mouku špaldovou, která neobsahuje lepek a tolik sacharidů jako klasická mouka pšeničná. Mezitím jsem si nechala rozpustit máslo a když trochu zchladlo, vmíchala jsem ho do těsta spolu s jogurtem. Hotové těsto jsem vylila do vymaštěné a moukou vysypané formy, posypala mandlovými lupínky a dala péct do trouby předehřáté na 180°C. Koláč jsem pekla něco málo přes půl hodiny a celou dobu nádherně voněl po citronech po celém domě. Takže pokud hledáte tip na rychlý, chutný a vláčný koláč, vřele doporučuji tento recept vyzkoušet! K hotovému koláči jsme si dali capuccino a moc jsme si pochutnali!

Fresh news z naší zahrady...

Letos s nástupem teplých dnů vše vyrašilo a vykvetlo tak strašně rychle, i stromy se zazelenaly mnohem rychleji než obvykle. Většinou se květů jabloní dočkáme až v květnu, ale letos kvetly už na konci dubna a už vůbec jsem nečekala, že na den matek mamce nenatrhám ani kytici šeříku a tulipánů, protože všechny tyto květiny s květnem spojené už odkvétají. Vůni šeříku miluji snad ze všeho nejvíc a škoda že ji nejde zachytit fotografií a uchovat si ji tak na na pozdější dobu.
Ještě nedávno jsem měla šeřík pouze za okrasný keř, ale zjistila jsem, že má i mnoho prospěšných účinků na náš organismus. Bylo to pro mne milé překvapení.  Z květů šeříku se dá vyrobit sladký a voňavý sirup, který dokáže ulevit od bolestí hlavy, pomáhá při migrénách, čistí krev a dokáže zklidnit podrážděný žaludek. Šeřík má pozitivní účinky nejen na náš organismus, ale blahodárně působí i na naši pleť. Zpomaluje její stárnutí a navíc obsahuje účinné látky proti UVA a UVB záření, díky nimž i zklidňuje pleť a působí i protizánětlivě a jako silný antioxidant.
Bohužel jsem článek o všech těchto blahodárných účincích šeříku četla až v době, kdy už začal odvkétat, takže jsem nestihla přípravu sirupu ani domácí šeříkové kosmetiky vyzkoušet. Tak mám alespoň tip na příští rok!

Již vloni jsem si objednala sazenice srdcovky nádherné a zasadila je do okrasné kameninové nádoby na zahradě. Mám neuvěřitelnou radost, jak se krásně ujmula. Jde o nádhernou rostlinu, která v poslední době z našich zahrad téměř vymizela a je to ohromná škoda. Dříve bývala častou okrasnou rostlinou v zahradách našich babiček. I já si ji pamatuji z babiččiny zahrádky, stejně tak jako plno dalších krásných květin, které z moderních zahrad vymizely. Už vloni jsme udělali na zahradě nějaké změny, udělala jsem si nový záhonek pro okrasné květiny, snažím se od plevele vyčistit původní okrasné záhony, kde babička dříve pěstovala třeba pivoňky, kosatce, konvalinky a další květiny a snažím se ty vymizelé do naší zahrady vracet. Po vyčištění záhonů se konečně po letech znovu probojovaly na světlo i ty původní babiččiny konvalinky!

Zde na fotce je na obrázku jedna z původních konvalinek. Její cibulky sem vysázela babička už před mnoha lety. Jenže postupem času tyto záhony podél plotu zarostly bršlicí kozí nohou, která voňavé konvalinky téměř udusila. Ale naštestí jen téměž, protože po vyčištění záhonu si konvalinky znovu hledají cestu ven! Zakrslou višeň jsem zasadila vloni a vypadá to, že když nebudou kosi a straky rychlejší, tak se letos dočkáme první úrody.

Mnoho z tulipánů, které nám doma kvetou už máme také zasazeno řadu let a i po letech nás vždy na  jaře obdarují záplavou barevných květů.

Někdy koncem března jsem si zkusila dát naklíčit semínka máslové dýně a dýně hokkaido, které jsem si na podzim schovala z nakoupených dýní ke zpracování. Trvalo to poměrně dlouho, než semínka vyklíčila a už jsem popravdě ani nedoufala, že se tomu tak stane. Přeci jen mám více zkušeností s klíčením semen řeřichy, které dokáží začít klíčit během dvou dnů. Nicméně se zadařilo, takže jsem později přendala mladé rostlinky z navlhčené vaty to truhlíku se zeminou a nechala je ještě do začátku května zesílit v truhlíku doma za oknem a takhle krásně rostliny zesílily:

Začátkem května, když už pominula podle předpovědi počasí poslední hrozba ranních mrazíků putovaly sazenice dýně hezky ven na záhon. Takže teď už budu jen poctivě zalévat a snad se na podzim dočkám slušné dýňové úrody!

Co se nám ale letos nepovedlo vypěstovat, jsou ředkvičky. S rychlým nástupem teplých, téměř letních dnů, namísto pozvolného jara vyrostly rychle do natě ale bulvy v zemi zůstaly malé. Zato nám ve skleníku krásně vzešly cukety, takže už jsem je včera také přesadila na záhon mezi rajčata.

Barvy jara!

Duben zatím překvapuje neobvykle teplým počasím a příroda dělá neuvěřitelné pokroky. Některé rostliny na zahradě rostou doslova před očima. Třeba libeček vyrostl za týden o víc jak 10 cm. Nebo ještě minulý týden malá poupata srdcovky už krásně vykvetla.

A ta svěží zelená barva prvních jarních lístků mě nepřestane udivovat snad nikdy. Příroda je na jaře prostě kouzelná a plná barev. Krokusy a petrklíče už sice odkvetly, ale zato kvetou sytě modré modřence a pomněnky, hyacinty hýřící všemi barvami, žluté narcisy a postupně rozkvétají i různobarevné tulipány. A ze všeho nejkrásnější je projít se pod rozkvetlými třešněmi. Když trochu zafouká větřík, začnou se okvětní lísky snášet k zemi jako čerstvý sníh. A ta vůně květů ve vzduchu!

Také už nám na zahradě kvete josta. Pokud nepřijde nenadálý mrazík jako vloni, tak se letos dočkáme docela slušné úrody. Takže budou koláče a marmeláda... Také za chvíli pokvete zakrslá višeň. Mám z ní velkou radost. Sromek jsem koupila vloni a popravdě jsem nečekala, že už letos bychom se mohli dočkat první úrody. Obalené nenápadnými květy jsou i keříky rybízu a angreštu. Tak doufám, že mrazíky už opravdu nebudou, abychom se té bohaté úrody dočkali.

A snad ze všeho nejkrásnější jsou procházky rozkvetlou přírodou. V pátek cestou do Žinkov jsem se nemohla vynadívat na kvetoucí stráně a okraje lesů lemované rozkvetlými trnkovými keři. V zahradách zase nádherně kvetou ovocné stromy, zlaté deště a někde i růžové sakury nebo magnólie. V Žinkovech jsme se vydali na procházku kolem žinkovských rybníků a lesík kolem byl plný voňavých kvítků fialek, bílých sasanek a žlutých orsejí a blatouchů.Je to opravdu nádherný pohled na všechny ty barvičky!

Konečně jaro! 

... a já opět neodolala a běhala jsem po zahradě jako bláznivá, abych všechnu tu bující nádheru vyfotila - ostatně jako každý rok. Jaro je prostě nádherné období - povzbuzující, inspirující a plné pozitivní energie! 

Mezi zelenými listy už se klubou poupata narcisek, také už vylezly ze země řebčíky a okrasný česnek, na jejichž nádherné květy si však ještě musím počkat.

A co jsem vždy milovala, jsou tyto něžné kvítky křivatce žlutého. Roste nám na zahradě pod ořechem a popravdě jsem ho ve volné přírodě potkala málokde. Takže o to větší mám radost, že se mu na naší zahradě tolik líbí!

A aby to nebylo jen o žluté barvě... pomalu začínají kvést modřence a také fialky. Letos nesmím propásnout příležitost, protože už delší dobu chci zkusit vyrobit domácí fialkový sirup a zatím jsem se k tomu nikdy nedostala. 

A také vykvetl první tulipán...

Také už jsme zahájili první práce na zahradě - ostříhali ovocné stromy, nakoupila jsem sazeničky nových kytiček na okrasný záhon a čekám na objednané sazenice dalších borůvek. To aby měla Klárka v létě na zahradě co ochutnávat :-)

A také jsme připravili nový vyvýšený záhon na jahody. Původně to tedy bylo Klárky pískoviště, které jí tatínek vyrobil, ale bohužel dřevěný poklop nedokázal dostatečně zadržet vodu při dešti, takže bylo pískoviště věčně mokré a plné vody a Klárka si v něm ani nemohla hrát. Takže letos dostala pískoviště nové a my z toho původního odmontovali poklop, vyházeli ven zbylý písek (moc ho nezbylo, velkou část jsem ho na podzim použila na uskladnění červené řepy), upevnili jsme dovnitř igelit, abychom prodloužili dobu životnosti, a zasypaly nově vzniklý vyvýšený záhon zeminou a substrátem na jahody. Záhon jsem hned i osázela novými sazenicemi jahod a dnes už je obsazené i to deváté prázdné místo, které je vidět na fotce :-) Tak doufám, že se v novém záhoně bude jahodám dařit a odvděčí nás bohatou úrodou. Záhon vypadá na zahradě moc hezky, takže asi budu škemrat, aby mi manžel vyrobil ještě jeden, který bude bylinkový.

Velikonoce u nás...

                                          ...myslím, že slova nejsou potřeba :-)