Dekorace z korkových špuntů

Již dlouhou dobu sbírám špunty z lahví od vína a mám jich už poměrně slušnou zásobu, ze které se dá spusta zajímavých dekorací vytvořit. Například ozdoba na domovní dveře v podobě věnce:

Jeho výroba je jednoduchá. Stačí koupit v hobby marketu korpus na věnec a tavnou pistolí pak na něj lepit jednotlivé špunty. Nedoporučuji však kupovat polystyrenový korpus, protože se pod horkým lepidlem z tavné pistole taví a špunty na něm spatně drží. Ideální je tedy zakoupit korpus slměnný. Když máte celý korpus oblepený špunty, tak pak už jen stačí na hotový věnec nalepit další dekorační předměty. 

Pokud máte doma starý již nepoužívyný podnos, pak jej můžete použít na výrobu korkové nástěnky. Okraj tácu jsem natřela hnědou barvou, na jeho dno jsem pak začala tavnou pistolí lepit špunty a za chvilku byla originální nástěnka hotová. Stejným způsobem si můžete vytvořit například i korkovou rohožku, pouze budete špunty lepit "na stojato".

Ještě mám v zásobě připravených pár nápadů, jak nasbírané špunty zužitkovat, ale zatím jsem se nedostala k jejich realizaci, takže o tom zase příště :-)

Plzeňští andělíčci 

Venku uhodily silné mrazy a dokonce i padaly teplotní rekordy. Například na Modravě hlásili minulou noc -32°C. Mrazy ještě pár dnů potrvají a lidem se zželelo nejen domácích mazlíčků, ale i našich plzeňských andělíčků, kteří letošní zimu poprvé stráví v teple pletených čepiček a šál. Nápad vznikl již před časem, kdy byl oblečen první andělíček. Postupně se začali přidávat další nadšenci a začali plést čepičky a šály i pro další andělíčky. Nyní už jsou oblečení všichni andílci, včetně slavného "vošáhlíka". Tento nápad se mi moc líbí a děkuji tomu, kdo s ním přišel a všem ostatním, kteří se podíleli na výrobě všech čepiček a šál. Je to milé, kouzelné, krásné... Musela jsem se jít na andělíčky osobně podívat a vyfotit si je. Na místě bylo vidět, že tento nápad nadchl nejen mne, ale i ostatní, protože se nás tam sešlo hned několik a všichni jsme si andělíčky na památku fotili. 

Pro Vás mimoplzeňské či Plzně neznalé - na mřížoví z roku 1713 u vnějšího oltáře katedrály svatého Bartoloměje na plzeňském náměstí jsou kovové plastiky andělíčků. Andělíček plzeňáky pojmenovaný "Vošáhlík" je jako jediný z řady andělíčků dutý. Pravý důvod, proč tomu tak je, nikdo nezná. Vošáhlíka poznáte na první pohled, neboť se svým vzhledem liší od ostatních brášků. Traduje se, že dokáže plnit tajná přání kolemjdoucích, kteří si na něj sáhnou a v duchu své přání vysloví. Proto se i vžil jeho název "Vošáhlík". A protože nejen my plzeňští, ale i turisté, kteří do města zavítají, jsme si zvykli našeho andělíčka o splnění našich přání žádat, tak podle toho andělíček vypadá a častými doteky všech, je jeho obličej již téměř neznatelný narozdíl od ostatních andělíčků. Dokonce se říká, že by v andílkovi mohly být zality ostatky svatých a proto je dutý. A protože řada lidí opravdu věří, že andělíček má magickou moc, váže se k němu i několik pověstí. Samotná pověst o tom, že andělíček plní tajná přání se datuje již do 18. století:

"Dle této pověsti se měl v plzeňské katedrále svatého Bartoloměje ženit místní popravčí. Do kostela však nesměl jako nečistá osoba vstoupit, a tak musel zůstat venku a u oltáře ho při obřadu zastoupil někdo jiný. Kat neustále obcházel katedrálu a pak poklekl k modlitbě u vnějšího oltáře. Když vstával, přidržel se rukou andělíčka na mřížích. Při tom ho viděly dvě ženy - a protože byl kat pověstný uměním kouzlit, rychle se roznesla zpráva o tom, že andělíček část kouzelné moci od popravčího převzal."

Hvězdománie

Neodolala jsem :-) Poslední dobou jsem na svých oblíbených stránkách o bydlení a bytových dekoracích začala vídat motivy hvězdiček - hvězdičkové polštářky, povlečení, ubrusy, závěsy apod. Moc jsem si přála hvězdičkové ložní povlečení doma mít, ale bohužel jsem v internetových obchodech nesehnala žádné cenově dostupné. Nechtěla jsem se však motivu hvězdiček doma vzdát, a tak jsem začala hledat látky, ze kterých by se daly ušít alespoň povlaky na polštářky na pohovku. Samotné hvězdičkové látky najít, nebyl problém. Našla jsem i krásnou látku s motivem šípků. Nelenila jsem a obě látky jsem si objednala. Mám moc šikovnou kamarádku, která mi pak vysněné povlaky na polštářky ušila. Na šití povlaků si sama netroufám, ale vyřádila jsem se se zbytky látek, ze kterých jsem pak už tvořila sama.

Od každé látky totiž ještě kus zbylo, a tak jsem začala vymýšlet, jak by se daly dále využít. Ze zbytku hvězdičkové jsem si udělala přehoz na lavičku do předsíně. Lavička hned vypadá lépe a nový "ohoz" jí moc sluší. A řekla bych, že se takto oděná líbí i našemu kocourovi :-)

No a když už mi zbyla i ta šípková látka, tak jsem si z ní ušila pytlík na vlastnoručně nasbírané a usušené šípky. Látkový pytlík je na sušené šípky ideální. Šípky se suší poměrně dlouho a pořád mohou v sobě obsahovat trochu vlhkosti, proto je nevhodné je skladovat v uzavřené nádobě bez přístupu vzduchu, kde by mohly snadno zplesnivět. Pytlík ze šípkové látky navíc vypadá stylově a i bez popisu hned vím, co se v něm skrývá. Když už jsem byla v tom šití, tak jsem si rovnou ušila i látkovou tašku na sběr bylinek. Za chvíli je tu jaro, vykvete první podběl a látková taška se bude hned hodit. Už mám připravený seznam bylinek, které chci nasbírat nebo vypěstovat na zahrádce, a našla jsem si i nové bylinkové recepty, které chci vyzkoušet. O vyzkoušené recepty se pak s Vámi ráda podělím. Můžete se například těšit na čajovou směs na posílení imunity, ořechový likér, jitrocelový sirup, sirup ze smrkových výhonků a další...

Zima jak má být 

Konečně začalo venku opět sněžit a přes noc napadlo pár centimetrů. Ranní výhled z okna, byl nádherný. Krajina se oděla do bílého hávu a dokonce i slunko na několik hodin vysvitlo. Nedalo mi to a musela jsem si jít tu sněhovou nadílku vyfotit. Zatím jsme s Klárkou postavily jen malého sněhuláčka, ale když pořádně napadne, tak bude i velký sněhulák. Jupííí :-)

Recyklace svíček

Mám moc ráda svíčky a popravdě, která z nás je ráda nemá? Dlouhé zimní večery jsou pro zapálení svíčky jako stvořené. Svíčky neodmyslitelně patří už k samotnému adventu. Měla jsem jich doma velkou zásobu, a tak jsem si řekla, že vypálím staré zásoby, abych si mohla nakoupit nové. Svíčky a lucerny mám moc ráda i jako dekorace :-) 

Ne všechny svíčky se však zcela roztavily a z jedné sady mně zbylo poměrně dost vosku. Bylo mi ho líto vyhodit, protože krásně poslouží pro výrobu nové svíčky. Po vánocích mi doma také zbyly skořápky od kokosu, do kterých většinou zalévám lojem semínka pro ptáčky. Kokosáky s lojem pak stačí rozvěsit na stromy na zahradě a ptáčkové mají připravenou hostinu. Letos ale z jedné kokosové skořápky vznikla i krásná svíčka. 

Připravila jsem si vše potřebné - vosk, hrnec na rozpuštění vosku, kokosovou skořápku a savý provázek.

Na dno kokosové skořápky jsem napínáčkem připevnila provázek a zakapala ho trochou vosku ze zapálené svíčky. Mezitím jsem si v hrnci rozpustila vosk, který mně zbyl z vypálených svíček.  

Provázek, který bude tvořit knot svíčky, je důležité dobře napnout do svislé polohy, aby byl rovně i v budoucí svíčce. Proto jsem jeho druhý konec namotala na dřevnou hůlku, abych mohla provázek vypnout a hůlku jsem položila na sklenice, které mi v kuchyni přišly pod ruku. Pak už jen stačí hůlku zatížit. V mém případě k tomu postačila krabička zápalek. Do takto připravené kokosové skořápky stačí už jen nalít roztavený vosk a nechat jej vytuhnout. Do vosku můžete případně nechat zatuhnout třeba mušličky, jako dekoraci.

Když vosk zatuhne, tak už jen stačí odstříhnout přebytečný provázek a ponechat jej cca 1cm jako knot. Takto připravený svícen však doporučuji umístit na skleněnou nebo keramickou podložku a nenechávat jej zapálený bez dozoru. A takto vypadá finální podoba svícnu:

Osek u Rokycan 

Protože už naše Klárka hezky ťape, tedy když chce a neválí se zrovna po zemi, tak jsme s ní začali objevovat krásy našeho okolí. Tentokrát jsme se vydali do Oseka u Rokycan, do rodné vísky Klárky tatínka. Na zřícenině hradu Kamýk už to známe velmi dobře a tak jsme se tam rozhodli vydat na krátkou rodinnou procházku. Byla jsem trochu zvědavá na historii tohoto místa, a tak jsem začala hledat na internetu a posléze jsem se nestíhala divit, kolik je v okolí dalších zajímavých míst. Například jsem vůbec netušila, že je v Oseku i zámeček, který ale bohužel chátrá, jako většina podobných historických objektů v Plzeňském kraji.

Na místě zámku dříve stávala starší tvrz, kterou na konci 17. století přestavěl na barokní zámek Přibyslav Malovec z Chýnova. Později pak byla přistavěna i věž. Před rokem 1945 patřil zámek Colloredo-Mansfeldům, po druhé světové válce sloužil jako byty pro zaměstnance přilehlého statku, dnes je zámek v soukromém vlastnictví.  

Je velká škoda, že tyto objekty pustnou. Chápu, že oprava takového objektu by se vyšplhala do několika desítek milionů korun, přesto mne mrzí, že tyto objekty s historickou hodnotou bývají opomíjeny.
Nyní se pojďme podívat na Kamýk. Je to zřícenina původního letohrádku založeného po roce 1750 Janem Šternberkem. Původně se jednalo o přízemní obdélníkovou budovu, ze které do dnešního dne zbyly jen dvě obvodové zdi. Kamýk stojí na buližníkovém suku, který je dominantou obce Osek. Do letohrádku se dříve jezdilo z oseckého zámku na loďkách po Podzámeckém rybníku, který byl zrušen po zániku železáren v Oseku roku 1814.

 

Nyní je okolí Kamýku krásně upraveno. Je tu několik laviček k posezení a krásný výhled do okolí. Mezi místními se dokonce traduje pověst, že z Kamýku vedu dvě tajné podzemní chodby. Jedna ústí na oseckém zámku a druhá na nedalekém Vršíčku u obce Litohlavy. Existence tajných chodeb se mi zdá být nereálná, ale kdo ví?