Velikonoce u nás doma ...

Jak já říkám, další svátky obžérství. Jako každý rok, nesmí na našem svátečním stole chybět nádivka, bochánky a beránek. Ke svátečnímu obědu pak tradičně pečeme kachnu a husu jako o Vánocích. Letos jsme však zavedly jednu takovou novou a trochu netradiční tradici. Místo vývaru s játrovými knedlíčky jsem totiž uvařila svoji kapří polévku, kterou dělám na Vánoce podle rodinného receptu od mojí babičky. Všichni máme kapří polévku moc rádi a vždy si říkáme, jaká je škoda, že si ji dopřejeme jen jednou v roce na Vánoce. I když je pravda, že je v tom kouzlo výjimečnosti, když si k slavnostní tabuli připravíte něco, co nejíte každý den. Takže jsem letos v rybárně nakoupila kapří hlavy, hřbetní ploutve a balení vnitřností z kapra a kapří polévku jsem uvařila i o Velikonocích. Moc jsme si všichni pochutnali a myslím, že tím kapří polévka kouzlo výjimečnosti neztratila.

Letos jsem chtěla vyzkoušet i pár nových velikonočních receptů, takže jsem navíc k tomu všemu pekla i Jidášky a Boží milosti. Zkrátka celé Velikonoce nebylo o jídlo a především o sladkosti nouze.

Ptačí Jidášky 
Potřebuji: 150ml smetany, 40g čerstvého droždí, 1 vanilkový cukr, 200g hladké mouky, 200g hrubé mouky, 200g krupicového cukru, 1 lžička strouhané citronové kůry, špetka soli, 4 žloutky, 100g rozpuštěného másla, hrst hřebíčku na ozdobení a 1 vejce na potření.

Smetanu jsem zahřála, rozdrobila do ní droždí a promíchala s vanilkovým cukrem a lžící hladké mouky, abych získala kvásek. Mezitím jsem si v zadělávací míse smíchala obě mouky, cukr, citronovou kůru a sůl. Poté jsem přidala vzešlý kvásek a promíchala. Nakonec jsem přilila rozpuštěné máslo a vypracovala těsto, které jsem ještě nechala tak 40 minut kynout. Z hotového těsta jsem si pak připravila stejně velké kousky, ze kterých jsem vyválela válečky cca 20 cm dlouhé, udělala na nich uzel, na jednom konci vymodelovala hlavu ptáčka a druhý konec jsem nařezala, aby vznikl hezký ocásek. Jako oči jsem pak do hlavičky zapíchala hřebíčky. Připravené Jidášky jsem potřela vejcem a upekla v troubě dozlatova při teplotě 200°C. Doporučuje se před vložením Jidášků do trouby je nechat ještě 15 minut kynout.

Boží milosti 
Potřebuji: 250g polohrubé mouky, 20g změklého másla, 2 žloutky, 3 lžíce rumu, 1 lžička strouhané citronové kůry, 2 lžičky citronové šťávy (může být i víc, těsto má pak příjemnou citrusovou příchuť), řepkový olej na smažení a moučkový cukr na obalování.

Na vále jsem si připravila mouku, přidala na kousky nakrájené máslo, žloutky, rum, citronovou kůru a šťávu a vypracovala pevné těsto. Těsto se hůře propracovává, protože je poměrně suché, takže jsem si jej zvlhčovala právě citronovou šťávou, dokud se nespojilo. Hotové těsto jsem zabalila do potravinové folie a nechala cca půl hodiny odpočívat. Pak jsem jej rozválela na tenký plát, ze kterého jsem vykrajovala jednotlivé hvězdičky. V pánvi jsem si rozpálila vyšší vrstvu oleje, jednotlivé boží milosti v něm osmažila dozlatova a ještě horké jsem je obalovala ve směsi moučkového a vanilkového cukru.

Jak jsem se dozvěděla z jednoho článku, Boží milosti nejsou ryze velikonoční pokrm. Dříve se prý dávaly oráčům, než na jaře vyjeli poprvé na pole. Dále se prý pekly i na oslavy narozenin nebo rodičkám po porodu. Takže nic nebrání si je upéct několikrát do roka :-)

Svatý Jan pod Skalou 

První teplé sluneční paprsky nás vylákaly na výlet do přírody. Už dlouho jsem si přála navštívit vísku Svatý Jan pod Skalou nedaleko Berouna. Je to nádherné místo v údolí potoka Loděnice mezi brdskými kopci s klášterem a krásnými vyhlídkami po okolí. Obec se nachází v chráněné krajinné oblasti Český kras a najdeme tu nejen krásnou architekturu a okolní přírodu, ale i některé vzácné druhy rostlin a živočichů. 

Dominantou obce je benediktinský klášter a kostel sv. Jana Křtitele s jeskyní sv. Ivana, do které se vchází skrz kostel. V jeskyni podle legendy v 9. stolení žil i byl pochován poustevník Ivan,  který byl místními obyvateli od začátku považován za svatého a za prvního českého světce. Hned vedle kostela pak vyvěrá silný pramen léčivé vody, který je pojmenován právě po místním světci - Pramen svatého Ivana.

Na dohled od kostela se pak nachází mariánské sousoší tří patronů obce - Panny Marie, sv. Ivana a sv. Jana Křtitele.

Další krásnou dominantou ve Svatém Janu je vápencová Svatojánská skalní stěna, která se vypíná do výšky 210 m nad okolní terén a dominuje tak celému okolí. Na svatojánskou skálu vede značená naučná stezka od kostela kolem barokní kaple Sv. Kříže z roku 1714, odkud je krásný výhled do okolí. Cesta lesem vede krásnou přírodou a já byla unešená záplavou květů jaterníku podléšky, který se tu hojně vyskytuje. Jaterníky kvetou podobně jako sasanky hajní právě v tomto období, ještě dříve než vyraší první jarní lístky na stromech. Byla to naprostá nádhera, vidět tyto krásné a něžné kvítky rozseté po celém lese. Ráj na pohled pro "kytičkáře" jako jsem já :-)

Z vrchoku svatojánské skály je nádherný výhled na klášter a na celé údolí obce Svatý jan pod Skalou. Na vrcholku jsem pak našla i květy koniklece, který se ve volné přírodě jen tak nevidí. Vlastně jsem ho ve volné přírodě ještě nikdy neviděla a o to víc jsem byla nadšená :-)

Byl to moc krásný výlet. Trasa není nijak dlouhá, takže ideální pro rodiny s menšími dětmi, které už zvládnou kousek ťapat samy. Rozhodně se sem ráda znovu podívám.

První oběd venku

Dnes byl opravdu krásný den... sluníčko, teplíčko... údajně prý bylo u nás tepleji než na jihu Evropy. Po dlouhé zimě byl celodenní pobyt venku na sluníčku jen v triku s krátkým rukávem velmi příjemnou změnou. Když už bylo tak krásně, rozhodli jsme se zahájit hodovací sezónu u nás v pergole. Zatopili jsme ve venkovních kamnech a k obědu jsme si vyudili pstruhy a buřty. Ve venkovní troubě jsme pak upekli bramborové plátky zakápnuté olivovým olejem a karbanátky v žampionech. Udit pstruhy jsme zkoušeli poprvé a byli fakt vynikající. Uzení pstruhů není časově tolik náročné jako uzení masa, za necelé dvě hodiny byli hotoví. Před uzením jsme je měli pouze pár hodin namočené ve slané vodě s trochou koření.

S hezkým počasím jsem také zahájila druhou fázi osazování okrasné zahrady. Koupila jsem další užitkové i okrasné rostliny, tak doufám, že se ujmou a brzy nás potěší svými květy a bohatou úrodou. Zasadila jsem novou převislou višeň, která má mít velké aromatické plody, dále jsem zasadila rebarboru, kterou mám moc ráda a z okrasných květin pak třapatky (echinaceu) a srdcovky. Jinak už nám na zahradě krásně kvetou první jarn kytičky a tak jsem opět nemohla odolat a musela jsem tu rozkvetlou krásu znovu vyfotit :-)