Již zítra! ...

Vánoce jsou doslova za dveřmi a již zítra nastane především všemi dětmi velmi očekávaný den - bude lítat Ježíšek! Naše Klárka už je velmi nedočkavá a moc se na zítřek těší. Napsala Ježíškovi několik dopisů, tak snad se jí její přání vyplní :-)

 Pamatuji si, že jako malá jsem byla stejně nedočkavá. Navíc jsme měli takovou hezkou tradici, po vánočním obědě, což byl u nás tradičně houbový kuba, vyrazit ven na procházku, abychom si ukrátili chvíli, než přijde večer. Tedy tak mi to alespoň říkali rodiče. A přestože procházka nebyla nikdy nijak moc dlouhá, tedy podle rodičů, mně připadala nekonečná a vždy mi připadalo, že jsme museli ujít alespoň 10 km! Rodiče byli spokojení, že jsme se ještě před štědrovečerní večeří krásně prošli, ale mně stejně přišlo, že ten čas do večera vůbec neutíká! Ale tak to má asi každé dítě :-)

Říká se, že Vánoce jsou nejkrásnější svátky v roce a i když období před štědrým dnes bývá pro většinu dospělých poměrně hektické, přesto se na něj stejně asi všichni velmi těšíme. Pokusím se v 10 bodech shrnout, co mám na Vánocích a celém adventních čase nejraději já a co pro mne Vánoce znamenají:

1. Pletení adventních věnců - to je pro mne takový první posel vánoc. Dříve jsme se scházely s kamarádkami u svařáku a pletli věnce společně. Během posledních nekolika let jsme tuto naši tradici porušily, což je škoda. Ale i tak si pletení věnců sama užiji a i ten svařák si k tomu dám a většinou si ještě pustím i nějaké hezké vánoční písničky. A toto je výsledek mojí letošní tvorby:
   
2. Vánoční výzdoba - moc ráda každý rok vymýšlím a tvořím nové vánoční dekorace. Je to pro mne takový příjemný relax. Letos jsem například vázala stromeček ze suchých jabloňových větviček. Dříve jsem hodně pletla slaměnné a pedigové ozdoby, ale protože už jich mám poměrně slušnou zásobu, bylo potřeba opět vymyslet něco nového.
   
   
    
3. Večerní procházky - ráda se procházím po setmění a obdivuji výzdobu v zahradách a u domů, moc se mi líbí všechna ta barevná světýlka a když občas napadne trochu toho sněhu, je večerní procházka venku ještě kouzelnější.
4. Adventní trhy - dnes je najdeme v téměř každém městě. Moc se mi líbí ty naše trhy plzeňské, ale stejně se každý rok vydáváme ještě i na jiné vánoční trhy do jiných míst. Krásné trhy jsou třeba na Křivoklátě, v Lokti, nebo v Blovicích. Letos jsem navštívila adventní trhy v neměckém Regensburku. Byl to moc fajn výlet, pochutnala jsem si na vyhlášeném německém svařáku, nasbírala trochu inspirace a nasála vánoční atmosféru. Ale i ty naše plzeňské trhy jsem navštívila hned několikrát. Jsou pro mne zkrátka symbolem vánoc a hezkým místem pro setkávání s přáteli u dobrého svařáku nebo teplé medoviny. 
   
5. Vybírání a schovávání vánočních dárků - vymyslet, čím každého na štědrý den potěšit bývá občas docela oříšek. Vybírání dárků nikdy nenechávám na poslední chvíli, ale snažím se vybírat vlastně v průběhu celého podzimu. Pak však nastává problém, kam všechny ty připravené dárky schovat, aby je Klárka neobjevila! Proto jsem všechny dárky postupně rovnou i balila, aby v případě odhalení nebylo na první pohled zjevné, o co jde :-)
6. Pečení cukroví - to je příjemnou povinností každé rodiny. Miluju, když se line domem vůně vanilkových rohlíčků, čerstvě upečených perníčků nebo ořechových pracen. Klárka už se na pečení také podílela a dokonce se mnou zdobila i perníčky a moc jí to bavilo. Pečení cukrobí většinou baví všechny děti a nejen holčičky.
   
7. Světlo svíček - svíčky mám moc ráda a kouzlíme s nimi doma krásnou atmosféru už od brzkého podzimu. Nicméně k vánocům svíčky prostě patří a o to větší mám potřebu rozmisťovat po domě různé lučerničky a svícny :-)
8. Zdobení stromečku a vůně jehličí - stromeček připravujeme pro Klárku jako první překvapení od Ježíška. Takže když večer konečně usne, nastává s manželem náš okamžik, kdy musíme stromeček nastrojit a rozsvítit, aby ráno tu naší malou holčičku překvapil! Většinou přitom koukáme na nějakou hezkou pohádku a otevřeme si láhev dobrého vína. Však už v lednici chladím Rulandské šedé - pozdní sběr, aby nám to večer šlo lépe od ruky!
9. Setkání s rodinou - Vánoce pro mne znamenají především hezké chvilku s celou rodinou pohromadě. Jen mi moc mrzí, že moje starší babička stráví Vánoce v domově důchodců. Pojedeme za ní sice hned zítra ráno i s dárečky, ale i tak je to pro mne velmi smutné. Mrzí mne, že nemůže být s námi pohromadě, jako tomu vždy bývalo. Ale bohužel už je uvázaná na lůžko a potřebuje celodenní dohled a zdravotní péči.
10. Rozzářené dětské oči - to je pro mne ten nejkrásnější dáreček pod stromečkem. Teším se na Klárky překvapení, až rozbalí všechny ty dárečky, které jsme pro ní s Ježíškem přichystali. Je to krásný okamžik, vidět ta rozzářená dětská očka, úsměv ve tváři a štastný výraz v obličeji

Krásné Vánoce!!! 

Rodinná oslava

Minulý víkend jsme měli doma rodinnou oslavu životního jubilea mojí babičky - slavila úctyhodné osmdesátiny. Rozhodla jsem se, že jedním z dárků pro babičku bude i můj vlastnoručně upečený čokoládový dort z červené řepy. Nechci se chvástat, ale myslím, že se mi docela povedl :-)
Netvrdím, že se jedná o zdravý zákusek, když jsem do dortu přidala červenou řepu - dort pořád obsahuje i cukr, bílou mouku a olej. Ale řepa, které je v dortu čtvrt kila, je rozhodně velkým zdrojem zdraví prospěšných látek.

Řepa obsahuje důležité minerální látky jako draslík, hořčík, železo, jod, mangan, zinek a další. Má antioxidační účinky, napomáhá snižovat krevní tlak, prý je i účinným pomocníkem v boji proti rakovině. Díky obsahu velkého množství betainu brání rozvoji kornatění tepen a podporuje činnost jater. Barvivo z červené řepy zase rozšiřuje věnčité tepny a zpěvňuje stěnu vlásečnic. Působí močopudně, napomáhá vylučovat z těla sůl, povzbuzuje činnost žaludku a tvorbu žluči, zbavuje střeva jedovatých látek a mohla bych jmenovat mnoho dalších pozitivních účinků na lidský organismus.

Čokoládový dort s červenou řepou

Na dort potřebuji: 250g vařené červené řepy, 100g čokolády na vaření, 280g cukru, 3 velká vejce, 225g polohrubé mouky, 1/2 kypřícího prášku do pečiva, 50g kakaa, 1/4 lžičky jedlé sody a 1/4 lžičky soli, 200 ml oleje.

Těsto z uvedeného množství se vejde do menší dortové formy o průměru cca 20cm. Když dělám dort do větší dortové formy o průměru cca 30cm, dělám těsto z dvojité dávky.

Teď už k přípravě těsta: žloutky utřu s cukrem, z bílků ušlehám sníh, čokoládu nalámu na kousky a rozpustím ve vodní lázni. K utřeným žloutkům vmíchám olej, prášek do pečiva, kakao, jedlou sodu a sůl, přiliju rozpuštěnou čokoládu, vmíchám sníh z bílků, mouku a nakonec nastrouhanou uvařenou červenou řepu. Hotové těsto vyliji do máslem vymazané dortové formy a dám péct do trouby předehřáté na 180°C. Peču cca hodinu.

Na polevu potřebuji jednu zakysanou smetanu, čokoládu na vaření a tři lžíce moučkového cukru. Opět rozpustím čokoládu ve vodní lázni, vmíchám moučkový cukr, zakysanou smetanu a míchám, dokud nezískám krásně hladký krém. Nechám trochu vystydnout a rozetřu na hotový dort. Když dělám tento dort pro Klárku, tak ho ještě ozdobím barevnými lentilkami :-)

Vánoční stromeček trochu jinak ...

Vánoce se pomalu blíží, v obchodních centrech už se objevily nazdobené vánoční stromy, děti už se těší na Ježíška, že přinese dárečky a zároveň se už trochu obávají setkání s čerty, Mikulášem a andělem. Naše Klárka už se nemůže dočkat a hlavně už se také těší na sníh. Tak ráda bych jí slíbila, že budou bílé Vánoce, ale to bohužel není v našich silách zajistit. Každý z nás by si určitě přál zažít kouzelnou ladovskou zimu a bílé Vánoce. Kdy byly u nás v Plzni Vánoce naposledy bílé už si ani nepamatuji. 

Na konci listopadu začíná advent, takže už je na čase začít připravovat vánoční dekorace, abych o poslední listopadové neděli - tedy o té první adventní, mohla vyzdobit dům a vdechnout mu vánoční kouzlo a atmosféru. Už se těším na vůni jehličí a světlo svíček za okny domovů. Těším se na podvečerní procházky, kdy opět budeme okukovat vánočně nazdobené a nasvícené domy a zahrady. 

Někde, už ani nevím kde, jsem zahlídla hezkou dekoraci - proutěný vánoční stromeček. Takže jsem se doma s Klárkou vrhla do tvoření a stromeček jsme si také vyrobily. Pro inspiraci přikládám foto-návod z naší tvorby:

Využila jsem ostříhané větvičky z jabloní z naší zahrady, které jsme od jara ještě nestihli spálit. Nejprve jsem si ze tří silnějších větviček připravila trojúhelníkovou kostru stromečku. Kostru jsem svázala vázacím drátkem, aby dobře držela. Podle velikosti připravené kostry, jsem si pak nastříhala jednotlivé větvičky, které jsem na konstru navazovala hnědým provázkem - sisálem.

Hotový stromeček pak už jen stačilo ozdobit. Na špičku jsem tavnou pistolí přilepila dřevěnou hvězdičku, zlaté mašličky jsem ke kostře přivázala sisálem. Sněhové vločky jsou celé vyrobené z lepidla do tavné pistole. Na bílý papír jsem si nakreslila černým fixem šablonu vločky. Na tento papír s šablonou jsem připevnila pečící papír, na který jsem tavnou pistolí vločku obkreslila. Po zatuhnutí lepidla lze vločku z pečícího papíru krásně sloupnout. Pak už jí jen stačilo nalakovat - na to jsem použila své staré perleťové laky. Po zaschnutí laků jsem pak už jen vločku připevnila na stromeček - opět tavnou pistolí. 

Na tavnou pistoli nedám dopustit. Na tvoření Vánočních dekorací je to vděčný pomocník. Používám ji i na zdobení adventních věnců, jen musím dávat pozor na Klárku, aby se o pistoli nespálila. Děti při Vánočním tvoření rády pomáhají, ale práce s tavnou pistolí pořád patří do ruky dospělým!

A zde už je hotový stromeček před a po nazdobení. Advent sice ještě nezačal, ale už ho máme doma vystavený.

Jablíčkový koláč s hvězdičkami

Šťavnatá jablíčka neodmysliteně patří k podzimu. Letos naše domácí úroda bohužel čítá jen jeden košík jablek, to kvůli těm jarním mrazíkům, které přišly tak nečekaně, když už stromy začaly dávno kvést. Jinak ale míváme každý rok z našich jabloní slušnou úrodu a pak celou zimu jen "štrúdlujeme". Letos sice musíme jablíčka kupovat, nicméně si bez nich nedokážu podzim představit - jablka k podzimu prostě patří, a stejně tak ořechy! A protože jsem objevila jeden recept na rychlý jablíčkový koláč, musela jsem ho hned vyzkoušet. Příprava koláče byla opravdu velmi rychlá - nejvíce času zabralo loupání a  krájení jablíček.

Jablíčkový koláč s hvězdičkami

Potřebuji: cca 10 jablek, 1 balení listového těsta, 80g másla, 2 lžíce krystalového cukru, 1 vanilkový cukr, 2 lžičky skořice, smetanu, máslo a mouku na vymazání koláčové formy. 

 

Oloupaná jablíčka zbavím jádřinců a nakrájím na plátky. Na pánvi rozehřeju máslo, nasypu do ní na plátky nakrájená jablíčka, přidám 2 lžíce krystalového a jeden balíček vanilkového cukru. Jablka takto restuji na másle cca 5 minut, dokud cukr nezačne trochu karamelizovat.

Takto připravená jablka nechám trochu vychladnout a mezitím si koláčovou formu vymažu máslem a vysypu moukou. Do vymazané formy pak rozložím listové těsto a posypu jej lžičkou skořice. 

Pak navrstvím orestovaná jablka, trochu je poliju smetanou a posypu druhou lžičkou skořice. Nakonec jsem jablíčka posypala i mletou vanilkou, aby koláč krásně voněl.

Ze zbytku listového těsta jsem pak vykrájela hvězdičky, které jsem naskládala navrch koláče na orestovaná jablíčka. Hvězdičky z listového těsta a okraj koláče jsem na závěr potřela našlehaným vejcem. 

Připravený koláč jsem pekla cca 30 minut v troubě předehřáté na 180°C. 

Dobrou chuť!

Dýňový cheescake

Klárka nutně potřebovala nové dýňové strašidýlko, ve kterém bychom mohli zapálit svíčku, takže bylo potřeba zpracovat další dýni, kterou jsme si na konci září přivezli z dýňové farmy v Bykoši.
A protože mám v zásobě ještě pár dýňových receptů, ketré jsem chtěla vyzkoušet, rozhodla jsem se tentokrát vykrájenou dýni využít na přípravu sladkého dezertu ke kávě. 

A tak došlo na dýňový cheescake:
Připravila jsem si 200g dýňové dužiny, 200g kakaových sušenek, 60g rozpuštěného másla, 500g tučného tvarohu, 170g krupicového cukru, 3 vejce, 1/2 lžíce skořice, 1 lžičku soli

Dýni jsem uvařila do měkka a rozmixovala na pyré. Kakaové sušenky jsem rozdrtila válečkem na prášek, smíchala s rozpuštěným máslem a upěchovala na dno dortové formy vymazané máslem.
V míse jsem smíchala cukr, vejce, sůl, skořici a tvaroh a na závěr jsem vmíchala dýňové pyré. Takto připravené těsto jsem nalila na korpus z kakaových sušenek. Koláč jsem pekla cca 45 minut v troubě předehřáté na 200°C.

Pořádně vydlabat dýni dá trochu zabrat a proto jsem si na to pořídila speciální nástroj, který je přímo k vydlabávání dýní určený. Koupila jsem si ho jak jinak, na dýňové farmě v Bykoši. Ale je od Tescomy, takže je určitě k sehnání i jejich prodejnách. Dříve jsem dýňovou dužinu vyškrabávala lžící a šlo to podstatně hůře, takže jsem za tohoto pomocníka velmi vděčná. 

Na vydlabanou dýni jsem si pak připravila nákres "strašidelného" obličejíku, podle kterého jsme dýni vyřezali.

Pak už jen stačí zapálit čajovou svíčku a další dýňové strašidýlko je na světě :-)

čtvrtek 5.10.2017

Podzimní sychravo....

Velmi dobře si pamatuji okamžiky, kdy jsem se na jaře moc těšila na svůj welness pobyt v Šumavských lázních. Šumavu miluji a moc jsem se těšila na pár příjemných dní ve svěží jarní  přírodě. Těšila jsem se na všechnu tu čerstvě rašící zeleň, na první jarní kvítka, zbytky sněhu na horách, nesmělé jarní sluníčko... Zkrátka vysněná idylka, nicméně realita pak byla poněkud odlišná. 

Pamatuji si na první březnový víkend. Byl nádherný slunný den, my jeli s Klárkou na výlet do pražské ZOO na lední medvědy. Výlet jsme si moc užili. Bylo opravdu nádherně a tento "první" skoro jarní den byl krásným příslibem nastávajícího jara. A počasí i v následujících několika dnech nasvědčovalo tomu, že zima pomalu ztrácí nadvládu a jaro už se hlásí o slovo. A já se tolik těšila na konec dubna, kdy odjedu na čtyři dny na milovanou Šumavu užít si wellness pobyt a fotit šumavskou jarní krajinu a první kytičky. Jenže co čert nechtěl, zima ještě tvrdě zabojovala o nadvládu nad krajinou a na konci dubna přišlo velké ochlazení, které zároveň bylo i příčinou pozdější neúrody u nás na Plzeňsku. Pomrzly již nakvetlé stromy, takže jsme pak v létě neměli ani třešně, později ani švestky, jablka a ořechy. A já na Šumavě místo jarních kytiček fotila sněhovou vánici. 

Sněžilo celý den, celou noc a i celý následující den...

Ale zase mám alespoň pár památečních fotografií na toto bláznivé počasí - třeba fotka rozkvetlé třešně ve sněhové vánici mluví za vše!

A máme tu začátek října. Jaro i léto uteklo jako voda a je tu zase ten pochmurný a deštivý podzim. Letos začal brzy, hned na začátku září se ochladilo, začali častější dešťové přeháňky a babího léta jsme si zatím příliš neužili. A já se o víkendu opět chystám na Šumavu, kde vyhrožují se sněhem a silným větrem...

... takže ani to krásné babí léto na Šumavě se asi konat nebude?!

Návštěva dýňové farmy Bykoš

Nastal podzim a dýně opět "hýbou světem". Nastává období, kdy se každý rád pochlubí svoji dýňovou úrodou ze zahrádky a kdy si vetšina z nás dá alespoň jednu dýni ke vchodu jako dekoraci. Dýně jsou krásné, dokonale podtrhnou podzimní atmosféru, jsou mimořádně fotogenické a hlavně se z nich dá doma uvařit spoustu dobrot, ať už slaných nebo sladkých. 

I já každý rok znovu a znovu podléhám dýňovému šílenství a každý rok si dělám vlastní dekorační výstavku dýní různých velikostí. A samozřejmě nesmí chybět dýňová strašidýlka, která se obzvlášť líbí dětem. I na nás se jedno dýňové strašidýlko právě teď šklebí v obýváku :-D

Ráda z dýně připravuji naši oblíbenou dýňovou polévku se zakysanou smetanou nebo se zázvorem a opečenými jablíčky, vláčnou dýňovou bábovku, a určitě si znovu připravím i sirup na dýňové latté. Tyto recepty jsem zde na blogu již uváděla, takže se nebudu opakovat. Najdete je v příspěvku z 21.11.2016.

Letos chci však vyzkoušet další dýňové dezerty podle nových receptů, které jsem si nastřádala. Vyzkouším dýňové soufflé, cheescake, nebo třeba dýňový puding či créme brulée. Ale o zpracovávání dýní až v dalším článku. Teď bych se ráda věnovala návštěvě úžasné farmy:

Letos jsem totiž nezaváhala a konečně jsem se vypravila na dýňovou farmu Bykoš. Exkurzi na farmu jsem plánovala už vloni, když jsem se o ní dozvěděla, ale její návštěvu jsem stihla až letos. Na svátek sv. Václava jsme se tedy s Klárkou vydaly do vísky jménem Bykoš na Berounsku, kde se farma nachází.
Na farmě probíhala sklizeň v plném proudu. Majitel svážel čerstvě sklizené dýně na zřejmě vlastnoručně vyrobeném vozíku poháněném motorem ze sekačky. Sklizené dýně vykládal ve velké stodole, která byla již plná dýní různých velikostí. Na farmě pěstují nejen dýně určené ke zpracování a konzumaci, ale i malé dekorační dýně. Vlastně ale i většina dekoračních dýní se dá zpracovat v kuchyni. Hned u vstupu do farmy nás uvítala výstavka odrůd, které se na farmě pěstují. Kromě dýní však na farmě pěstují i bylinky, zeleninu a květiny určené k suché vazbě, které je zde možné také koupit. Nechybělo ani občerstvení, takže jsem měla možnost ochutnat kynutý dýňový koláč, dýňovou polévku se zakysanou smetanou a pečenou dýni. Obzvlášť pečená dýně mne velmi zaujala, takže jsem majitelku farmy vyzpovídala, jak pečenou dýni připravili - jednalo se o směs čtyř orůd dýní. Dýně byly nakrouhané na plátky, které se promíchají s čerstvými bylinkami (rozmarýnem, hladkolistou petrželkou, koriandrem a tymiánem), solí a pepřem. Směs se prokape olivovým olejem a dá péct. Fantazii se prý meze nekladou, takže můžete přidat kombinaci čerstvých bylinek, jakou máte zrovna na zahrádce po ruce. Takto upečená dýně je vhodná jako příloha k masu a nebo ji můžete mlsat i jen tak třeba s rozpečenou bagetkou.
Na farmě to chodí tak, že si ve stodole vezmete papírovou krabici, do které si postupně ukládáte vybrané dýně. Pokud máte velké oči a chcete si přivézt opravdu velkou zásobu nebo jen pěkně velký kousek, můžete si zapůjčit i tratárek a nemusíte tak těžký náklad tahat v ruce. Já si nakoupila pár dýní Hokaidó, Halloween pumpkin, odrůdu "sladký knedlíček" a pár žaludových dýní. Při odchodu pak vybrané dýně zaplatíte dle ceníku podle velikostí jednotlivých dýní. Na jedné z fotek je "nakreslený" ceník vidět.
Farma je v sezóně otevřená vždy od čtvrtka do neděle v čase od 10 do 17 hod, takže neváhejte a jeďte se podívat. A protože se na farmu jezdí podívat i dost rodin s dětmi, nechybí zde ani pískoviště a pár prolézaček pro děti, takže i naše Klárka se vyřádila :-)

Když rostou houby... 

Že nemám ráda podzim a zimu omílám zde na blogu i v běžném životě každý rok a v podstatě pořád. Nicméně, abych rozehnala podzimní chmury, snažím se i v tomto období hledat nějaká pozitiva. Jedním z nich například je, když se vydaří krásný slunný podzimní den a já se můžu jít projít ven do přírody a nasát energii z podzimního sluníčka a krásných barvev podzimu. Samozřejmě, že mohu jít ven, i když je pošmourno, neboť nejsem z cukru a zcela určitě se venku za deště nerozpustím, nicméně to si raději zalezu pod deku s knihou a s teplým čajem :-)

Jeden takový nádherný den se vydařil právě včera. Už v pátek jsme se rozhodli, že vyrazíme do lesa na houby, protože všichni tvrdí, že teď rostou a my je máme také rádi a rádi je chodíme do lesa sbírat. V sobotu ráno při prvním výhledu z okna nás uvítala jen mlha a my ještě vůbec neměli tušení, co bude, až se mlha rozplyne. Vyrazili jsme do brdských lesů, ranní mlha se mezitím ropustila a vysvitlo slunko. Nakonec byl krásný slunný a teplý den. Les nádherně voněl a i když to ze začátku nevypadalo, nakonec se i nám poštěstilo a přinesli jsme si z lesa téměř plný košík hub. Nejprve jsme nenacházeli téměř nic a říkali jsme si, že jsme asi zvolili špatnou lokalitu, protože jsem našli jen pár podubáčků a dost daleko od sebe. Ale pak jsme našli flek, kde bylo spoustu krásných čerstvých a zdravých klouzků.

Odpoledne jsme se pak ještě jeli podívat na zámecké vinobraní do Nebílov. Ochutnali jsme burčák a několik výborných vín od moravských vinařů, kteří na vinobraní přijeli prezentovat svá vína. Nakoupili jsme několik lahví do naší domácí vinotéky a vzali jsme si domů i dva litry burčáku. Byl to moc fajn den. Přijeli jsme domů sice unavení, ale naprosto spokojení.

Cestou domů jsem si ještě koupila smetanu, abych mohla doma hezky za čerstva připravit houbovou omáčku. Pár zdravých hříbků, které jsme našli, jsem pak ještě rozkrájela k usušení, abych si doplnila i zásoby na zimu. Ačkoliv máme doma sušičku na ovoce, rozhodla jsem se vyzkoušet sušit houby v troubě. Horkovzdušnou troubu jsem zapnula na 50°C a dala do ní dva plechy, na které jsem nakrájené houby rozložila na pečící papír. Dvířka trouby jsem nechala pootevřená, takže nám teď vůně hub krásně voní v celém domě.

Navíc minulý týden mi přivezl i manžel z práce pár krásných hříbků a kozáků, ze kterých jsem udělala domácí kulajdu a ty nejhezčí a nejtvrdší houby jsme nakrájeli na plátky a po dlouhé době jsme si doma pochutnali i na houbových řízcích. 

Pro inspiraci přidávám recept na svoji houbovou kulajdu:

Jednu velkou cibuli nakrájím na drobno a nechám zesklovatět na olivovém oleji. Pak přidám na kousky nakrájené očištěné houby a orestuji. Podliji vodou, nebo pokud mám, tak zeleninovým nebo masovým vývarem a dusím. Pokud nemám vývar a houby podlejvám jen vodou, přidám dvě kostky bujónu. Když jsou houby krásně měkké, přiliju ještě trochu vody nebo vývaru a přidám na kostičky nakrájené 4 brambory a vařím dalších cca  15 minut. Pak přiliju kelímek smetany a dva kelímky zakysané smetany, a ještě chvilku povařím. Na závěr zahustím jíškou.

Červená řepa

Sice u nás na plzeňsku letos pomrzla většina ovoce, zato se ale zadařila sklizeň červené řepy. Dříve ji pěstoval na zahradě děda každý rok a pak ji zavařoval na sladkokyselo. Přiznám se, že sladkokyselé chutě příliš nepreferuji, nicméně jsem se rozhodla letos červenou řepu vypěstovat, protože je to ohromná vitaminová bomba a lze ji využít i jinak než jen nakrájet na kostičky a naložit :-)

Vzhledem ke svému ohromnému obsahu vitamínů a zdraví propěšných látek je výborná k odšťavnění do vitamínových nápojů, strouhaná čerstvá řepa se přidává do dortového těsta, nebo lze z pečené červené řepy a kozího sýra vyrobit výbornou a zdravou pomazánku. Řepa obsahuje důležité minerální látky jako draslík, hořčík, železo, jod, mangan, zinek a další. Má antioxidační účinky, napomáhá snižovat krevní tlak, prý je i účinným pomocníkem v boji proti rakovině.

Červená řepa se dá snadno uskladnit i na zimu, takže jsem ráda, že nemusím tu ohromnou úrodu rovnou celou zpracovat, ale můžu si řepu i s jejími vitamíny uchovat na pozdější časy. Bulvy stačí očistit od hlíny, kroucením utrhnout listy a uskladnit do bedny s pískem umístěné v chladné místnosti. U babičky v domě máme starý kamenný sklep, který je k uchovávání ovoce a zeleniny na zimu jako stvořený.

Pomazánka z pečené červené řepy

Červenou řepu pokrájím na kousky, pokapu olivovým olejem a upeču do měkka v zapékací míse vyložené pečícím papírem. Řepu peču na 180 - 200 °C dokud nezměkne, což trvá poměrně dlouho. Pečenou červenou řepu pak namačkám vidličkou, přidám nastrouhaný kozí sýr, zakysanou smetanu a nadrobno nasekané vlašske ořechy. Ochutím solí, pepřem, mletým koriandrem, medem a kapkou sojové omáčky. Podávám namazanou na rozpečené bagetce nebo lehce opečeném křupavém krajíčku chleba.

Čokoládový dort s červenou řepou
Na dort potřebuji: 250g vařené červené řepy, 100g čokolády na vaření, 280g cukru, 3 velká vejce, 225g polohrubé mouky, 1/2 kypřícího prášku do pečiva, 50g kakaa, 1/4 lžičky jedlé sody a 1/4 lžičky soli, 200 ml oleje.
Těsto z uvedeného množství se vejde do menší dortové formy o průměru cca 20cm. Když dělám dort do větší dortové formy o průměru cca 30cm, dělám těsto z dvojité dávky.
Teď už k přípravě těsta: žloutky utřu s cukrem, z bílků ušlehám sníh, čokoládu nalámu na kousky a rozpustím ve vodní lázni. K utřeným žloutkům vmíchám olej, prášek do pečiva, kakao, jedlou sodu a sůl, přiliju rozpuštěnou čokoládu, vmíchám sníh z bílků, mouku a nakonec nastrouhanou uvařenou červenou řepu. Hotové těsto vyliji do máslem vymazané dortové formy a dám péct do trouby předehřáté na 180°C. Peču cca hodinu.
Na polevu potřebuji jednu zakysanou smetanu, čokoládu na vaření a tři lžíce moučkového cukru. Opět rozpustím čokoládu ve vodní lázni, vmíchám moučkový cukr, zakysanou smetanu a míchám, dokud nezískám krásně hladký krém. Nechám trochu vystydnout a rozetřu na hotový dort. Když dělám tento dort pro Klárku, tak ho ještě ozdobím barevnými lentilkami :-)

Ostružiny

Jupí, konečně zrají ostružiny! Dnes jsme na ně narazily s Klárkou na procházce a povedlo se nám jich nasbírat slušnou dávku, takže bylo na můj oblíbený drobenkový koláč a ještě zbyla plná miska pro Klárku k mlsání :-) Bylo vidět, že další ostružiny budou ještě dozrávat, takže se za pár dní vydám na sběr znovu a doufám, že se mi jich povede sehnat dostatek i na marmeládu.

Ostružinový koláč byl luxusní, do těsta jsem tentokrát přidala nejen vanilku, ale i skořici. Na ostružiny jsem pak už drobenku nedávala, jen jsem je opět trochu poprášila skořicí a mletou vanilkou. Při servírování jsem pak hotový koláč lehce pocukrovala.

... o pár dní později... 
Po pár dnech jsem se vydala na ostružiny znovu, tetokrát však na jiné místo, o kterém vím, že tam také rostou a nemohla jsem věřit vlastním očím. Keř byl úplně obsypaný obrovskými tmavými a krásně slaďoučkými ostružinami. Nasbírali jsem jich asi tak tři kila. Když jsme z místa odcházeli, vypadalo to tak trochu jako po náletu špačků na vinici - všechny ostružiny byly z keře pryč :-) Byla by ale škoda je tam nechat.

Doma jsem se tedy vrhla na ostružinovou marmeládu:
Ostružiny mají spoustu zrníček, které v marmeládě nejsou příliš dobré, takže jsem použila odšťavnovač, ostružiny a následně i ostružinovou hmotu jsem několikrát po sobě odšťavnila, abych z ostružin vyždímala co se dá. Takto jsem z nasbíraných plodů získala 2,6 kg čisté ostružinové šťávy s dužinou, kterou jsem dala vařit. Připravila jsem si 1kg cukru, do kterého jsem vmíchala 50g citrusového pektinu. Cukr s pektinem jsem vmíchala do horké ostružinové hmoty a 5 minut povařila. Aby marmeláda krásně voněla, přidala jsem do ní i vanilkový lusk. Horkou marmeládu jsem naplnila do skleniček a zavařila.

Pochoutka z cukety, mozzarelly a parmazánu

O víkendu jsem se vrátila z úžasné dovolené v Itáli. Tu zemi já prostě miluju... miluju její krajinu, historická města, jazyk, životní styl, kuchyni... Líbí se mi, že italové si prostě umí užívat života. Kdykoliv přijedu do Itálie, opouští mne stres a připadám si mnohem volnější. Jsem pár dní doma a už se mi po Itálii stýská a tak si ji připomínám, jak jen to jde. Třeba zrovna italskou kuchyní. Líbí se mi, že italská jídla jsou lehká, bohatá na ovoce, zeleninu, bylinky... Téměř každý ital má alespoň za oknem květináče s bylinkami a na přípravu jídla je využívá výhradně čerstvé. Spousta místních italských jídel vychází z tradic daného regionu a z lokálního bohatství. 

V duchu italské kuchyně jsem si tedy doma připravila cuketové rolky s mozzarellou a parmazánem:

Koupila jsem balení malých kuliček mozzarelly, vajíčka, parmazán a využila jsem cuketu od kamarádky ze zahrádky. Cuketu jsem podélně nakrájela na tenké plátky. Nejvhodnější je ještě malá a nepřerostlá cuketa, která ještě nemá uvnitř příliš velká semínka. Dva plátky cukety jsem položila křížem přes sebe, doprostřed umístila malou mozzarellu, ovinula jsem jí cuketou a propíchla párátkem.

Takto připravené rolky jsem pak namočila v našlehaném vajíčku, obalila strouhaným parmazánem, znovu namočila do vajíčka a obalila ve strouhance. Připravené rolky jsem pak smažila do zlatova v kastrůlku v dostatečné vrstvě oleje, aby v něm byly rolky zcela ponořené. 

Jako přílohu k rolkám jsem připravila salát z čerstvé zeleniny ze zahrádky - z rajčat, okurky, polníčku a dvou nastrouhaných natvrdo uvařených vajec. Tak dobrou chuť!