Vánoce, Vánoce odcházejí....

Tolik jsme se na Vánoce těšili, jako by to bylo včera, co jsme doma zapalovali první svíčku na adventním věnci, dělali pro Klárku slavnostní rozsvěcení stromečku u nás na zahradě, pekli cukroví... advent rychle utekl a štědrý den a svátky ještě rychleji a nyní už nám na dveře klepe nový rok. Jako každý rok to vše uteklo tak strašně moc rychle. Pro naši Klárku byly ty letošní Vánoce již třetí v pořadí a náramně si je užívala. Letos to vnímala zase o dost více než vloni, přeci jen už na podzim oslavila druhý rok. Já měla Vánoce vždy moc ráda, ale Vánoce s dětmi jsou ty nej ze všech. 

A nejkrásnější na tom všem bylo vidět Klárky rozzářená očička, když pod stromečkem našla dárečky od Ježíška včetně těch, které si přála a které jsme společně kreslily do dopisu pro Ježíška. 

Včera jsme konečně dojedli i všechny zbytky z vánočního hodování... smažené kapří řízky, rybí polévku, husu, kachnu... nepočítám cukroví, kterého máme stále ještě zásoby. A aby nepřišla zkrátka zvířátka v lese, připravili jsme pro ně malou hostinu. Na podzim jsme s Klárkou chodily sbírat kaštany a žaludy, které jsme o svátcích odnesli zvířátkům do lesa na přilepšenou. Ještě máme doma pro zvířátka připravená jablíčka, ale ty jim odneseme zase někdy příště. Zima bude ještě dlouhá a pokud přeci jen během zimy napadnou závěje sněhu, zvířátka budou mít hlad.