Mikuláš, čert a anděl.... 

Nejobávanější večer v roce všech dětí je za námi. Jedna z dalších krásných tradic, která přetrvala až do dnešních dnů...
Naše Klárka už nějaké čerty viděla v pohádce, ale naživo se s nimi letos ve dvou letech setkala poprvé :-) Zatím jsme je tedy ještě nepozvali k nám domů, nechtěli jsme ji moc strašit, ale v podvečer jsme vyrazily na procházku s tím, že aspoň zdálky možná nějaké čerty s andělěm a Mikulášem zahlédneme. Šly jsme se také podívat na koníky, zda jsou řádně oblečení, když venku mrzne a musely jsme projít kolem místní hasičárny, kde zrovna měla skupinka čertů, Mikuláš a anděl sraz. Čerti zvonili řetězy kolem krku, anděl zvonečkem a v tom je Klárka zahlédla, jak vycházejí zpoza rohu. V první chvíli celá ztuhla a stisk její ručičky v mojí ruce velmi zesílil. Ale čerti naštěstí jen prošli po druhé straně ulice, dělali na Klárku "budliky, budliky" a zamávali jí. Nakonec se i Klárka osmělila a se slovy: "Mami, koukej!" začala na čertíky také mávat. A tím začalo naše podvečerní dobrodružství. Klárka když viděla, že si ji čerti nechtějí odnést do pekla, ale pouze ji zamávali a začali se od nás vzdalovat, sebrala odvahu, nebo spíš její zvědavost zvítězila nad strachem, a začala mě tahat za ruku, že se chce jít ještě za čerty podívat. Vysvětlovala jsem jí, že tedy asi musela být během roku opravdu hodná, když ji ti čerti ani moc nestrašili a že tedy nejspíš jdou na návštěvu za dětičkami, které během roku zlobily trochu víc. V tom přijela bílá dodávka, čerti s andělem a Mikulášem do ní naskákali a odjeli. A když nás projíždějící dodávka plná čertů míjela, tak nám čerti ještě jednou zamávali.
Myslím, že z tohoto setkání má Klárka docela zážitek, protože celou cestu z procházky domů nemluvila o ničem jiném, než o čertíkách, andělíčkovi a Mikulášovi a o tom, že odjeli autíčkem za dětičkami :-)