Bílá tma... 

Včera jsem byli celá rodina na Šumavě... Klárka sáňkovala s babi a s dědou a my s manželem jsme se dvě hodiny proháněli po sjezdovce. Dvě hodiny nám nakonec bohatě stačily. Už od rána neustále poletoval sníh a během dvou hodin, co jsme byli na svahu na Zadově, přišel větší mrak a sněžení bylo čím dál hustší a viditelnost se snížila na minimum. Po dvou hodinách na lyžích jsme už byli pěkně promrzlí. Ale zase jsme měli možnost si zajezdit po čerstvém sněhu a vzhledem k tomu že byl pátek dopoledne a ne příliš přívětivé počasí, měli jsme téměř celou sjezdovku sami pro sebe. Promrzlí jsme pak zalezli do auta a vydali se ze Zadova přes Stachy, Kašperské Hory a Annín nad Hartmanice. 

Cesta autem byla čím dál dobrodružnější. Do Hartmanic to ještě celkem šlo, ale když jsme začali z Hartmanic stoupat nahoru na rovinu, pár zatáček, jsme projeli smykem, přestože jsme jeli téměř krokem. Sníh se neustále sypal víc a víc, chumelenice se postupně změnila ve vánici a z tepla auta se ten padající sníh krásně pozoroval. Nadšeni jsme z něj byly všichni, až na řidiče, ten měl jiných starostí až nad hlavu. Nicméně se nám podařilo na rovinu dojet. 

Před pár lety tu totiž postavili krásnou roubenou chalupu, kde výborně vaří. Chata Rovina byla vybudovaná na místě dřívějšího hotelu "Seno", jak se zde říkávalo. Původně zde bývala celní stanice, ze které se později stal hostinec, který byl velmi navštěvovaný po dlouhém stoupání od Hartmanic. Hostinec navštěvovali nejen pocestní od Hartmanic, ale i poutníci přicházející od kaple sv. Vintíře. 

V hostinci si měli možnost odpočinou nejen lidé, ale bylo zde postaráno i o jejich koně. Pak ale přišla druhá světová válka a po ní došlo k odsunu místních německých obyvatel. Hostinec zůstal opuštěn a začal chátrat. Zchátralá budova později sloužila jako seník, kde mnohdy přespávali unavení vojáci, kteří se vraceli z Hartmanic do kasáren na Nové Hůrce. Právě proto se zde začalo říkat "Hotel seno". Po zrušení vojenského výcvikového prostoru po roce 1990 už nebyla budova nadále využívána ani jako seník a stala se z ní ruina. Po roce 2009 pak zde vyrostl nový objekt "Chata Rovina". 

Sama si ještě pamatuji starou budovu, která zde původně stála. Jako malá si ji pamatuji ještě se střechou. Procházeli jsme několikrát kolem cestou ze "Schöpfrova dvora", kam jsme s rodiči hodně jezdívali a kde jsem prožila část dětství, přes Rovinu dál kolem domku bývalého doktora, který se stal podivínem do Dobré vody a zpět přes Hartmanice. Především díky tomu, že jsem zde jako malá trávila téměř každé prázdniny mám tento kraj moc ráda. Pamatuji si tedy, když mělo půdovní stavení ještě střechu, která se postupem času provalila a zbyly jen ruiny obvodových zdí. A proto pro mne bylo velkým překvapením, když jsem po nějaké době přijela opět na toto místo a zjistila, že v místě starých riun vyrostla krásná roubená chalupa. Od té doby sem ráda jezdím na oběd, když mám cestu kolem a ráda vzpomínám na krásné časy v dětství prožité na smotě u Hartmanic. Těším se, až na jaře vyrazím znovu do těchto končin a projdu si naše olíbené trasy, protože u domku podivínského doktora na Pustině nebo třeba v Dobré vodě jsem už dlouho nebyla. 

Spoustu se toho změnilo i v Hartmanicích. Zavřeli náš oblíbený hostinec, kam jsme z chalupy jezdívali na kolech na oběd, ale naproti otevřeli novou kavárnu a také v Hartmanicích opravili místní horskou snagogu, která je tak nyní přístupná veřejnosti a stala se kulturní památkou.

Moc bych si přála mít vlastní chalupu na Šumavě a jednou ji mít budu! Nejraději bych ji měla v okolí Hartmanic, na které mám krásné vzpomínky. Zase bych ráda jezdila na víkendy a na prázdniny na chalupu jako tenkrát, když jsme jezdili na Schöpfrův dvůr. Nebyla to naše chalupa, ale rádi jsme se o to stavení starali. Třeba se mi časem poštěstí nějaký hezký objekt poblíž pořídit a budu doufat, že Klárka si místní kraj zamiluje stejně jako já :-)